Titbits From Abroad
RSS RSS napište nám

Reverend Dr. Stephen Sizer: Nekřesťanské libido “křesťanského” sionismu

Christian Zionism: The New Heresy that Undermines Middle East Peace
Reverend Dr. Stephen Sizer

Lobby “vyvoleného národa” před soudem náboženských autorit

Reverend Stephen Sizer – doktor teologie – není fanatikem žádné z politických vášní. Pln víry v milost boží, je údem křesťanské lásky. O to víc stojí za pozornost, co soudí o manichejských mrákotách, pudících ”křesťanský” sionismus:

“Přinejmenším každý čtvrtý americký křesťan, dotázaný magazínem Christianity Today, uvedl, že chápe podporu státu Izrael jako svou biblickou povinnost. Ten názor je znám jako křesťanský sionismus.” Mezi “nezávislými” církvemi má vliv ještě větší, než u “historických vyznání”. Ta mají obecně “větší respekt k práci OSN, podpoře lidských práv i vládě mezinárodního práva” - a také “větší empatii vůči Palestincům”.

Kořeny “křesťanského” sionismu sahají “do raného 19. století”. Až ke “skupině výstředních předáků britských křesťanů, kteří začali lobbovat za návrat Židů do Palestiny” - coby domněle “nezbytnou podmínku příchodu Ježíše Krista”.

Hnutí dostalo nový impuls “od poloviny 19. století, kdy Palestina nabyla strategické váhy pro britské, francouzské a německé koloniální zájmy na Středním východě. Křesťanský protosionismus proto předstihl židovský sionismus o víc než 50 let. K nejbojovnějším zastáncům Theodora Herzla patřil křesťanský klérus.”

Sám “křesťanský” sionismus ovšem obratem vstřebal “nejextrémnější ideologické pozice sionismu”, hlásané trubadúry “vyvoleného národa”. O to víc “bytostně škodí spravedlivému míru mezi Palestinou a Izraelem”. A šíří “světový názor, redukující křesťanské poselství na ideologii impéria, kolonialismu a militarismu”. Ve své “krajní podobě klade důraz na apokalyptické události, startující konec dějin, víc než na živoucí Kristovu lásku a spravedlnost.”

Žádné z těch eschatologických vytržení mu ovšem nebrání v “přesvědčení, že vznikem státu Izrael v roce 1948 a anexí Jeruzaléma v roce 1967 se jako zázrakem naplnil příslib, daný Abrahámovi samotným Bohem, že se v Palestině navěky etabluje Izrael jako židovský stát”.

Spolky “křesťanských” sionistů – typu International Christian Embassy (ICEJ), Christian Friends of Israel (CFI) či Christians United for Israel (CUFI) - “mají značný vliv na Kapitolu a deklarují zázemí více než 50 milionů pravověrných. Křesťanských sionistů je tak minimálně desetkrát víc, než sionistů židovských.” Nelení ani “jejich evropští bratranci”. Také ti “lobbují za Izrael, atakují jeho kritiky a sabotují mírový proces”. I oni líčí “Spojené státy a Izrael jako siamská dvojčata, sdílející jedno srdce i společné historické, náboženské a politické hodnoty”.

Programy jediného z amerických lídrů hnutí – pastora Johna Hagee – se “týden co týden vysílají na 160 televizních a 50 rozhlasových stanicích”. Sleduje je “odhadem 99 milionů domácností” ve dvou stovkách zemí. Pastora pohání nutkavá obsese, že se znovu “píše rok 1938”. Že “tehdejším Německem je Írán” - a “dnešním Hitlerem Ahmadínežád”. Posmívá se mu za to i liberální izraelský deník Haarec.

Klerik, nadaný koňskou dávkou hysterie, však jen dovádí do důsledku “šest základních politických tezí”. Celá “fundamentalistická teologie” sionismu, šířeného “křesťanskou” kutnou, se točí právě kolem nich:

1. “Přesvědčení, že Židé jsou Bohem vyvoleným národem,” vede “křesťanské” sionisty k naprosto “nekritické podpoře a obhajobě izraelské politiky rasismu a apartheidu” -  v “médiích a mezi politiky” (i různými “poutěmi solidarity do Izraele”);

2. Cílem je “obnova židovské moci nad Palestinou”, všestranně “podporovaná partnerstvím s Jewish Agency”;

3. Ba přímo vize, že “Země izraelská” - “od Nilu až po Eufrat” - “náleží výlučně židovskému národu”, a má “jím být anektována”. Že “Palestince třeba z jejich domovů vyhnat” - a právě tím “židovské osady rozšířit a konsolidovat”;

4. Táž sveřepá mánie míní, že “Jeruzalém je věčnou a výlučnou metropolí Židů”, již “s Palestinci nelze sdílet”. “Křesťanští” sionisté proto “lobbují u americké administrativy, aby do Jeruzaléma přemístila své velvyslanectví, a napomohla tak k uznání Jeruzaléma za hlavní město Izraele”;

5. Z Jeruzaléma – míní intolerance, nekřesťanská až za hrob - mají zmizet svatyně jiných náboženství (včetně muslimské al-Aksá). Právě tam, kde stojí po dlouhá staletí, má znovu “vyrůst židovský Chrám”;

6. “Křesťanské” sionisty žene - v zajetí “neotřesitelně pesimistického názoru na budoucnost” - očekávání “apokalyptické bitvy o Armageddon”. Věští ji už v “dohledné budoucnosti”. Jsou proto “hluboce skeptičtí, i pokud jde o možnost trvalého míru mezi Židy a Araby” - a “maří jejich mírový proces”. Sebemenší “izraelský kompromis” mají za “popření božího příslibu Izraeli” - ba za “podporu jeho nepřátel”.

Tak manichejské krédo má Palestince za “Izraeli cizí” z principu. Zdráhá se je dokonce “považovat za svébytné etnikum”. Světí to groteskní legendou, podle níž je to jen směska “ze sousedních arabských zemí”, která “do Izraele emigrovala, až když začal prosperovat”.

Ač si to říká “křesťanský” sionismus, má “mizivý či nulový zájem i o starousedlé arabské křesťany”. Tolik “prvotní církve”, kolik jich uchoval právě jejich rodokmen, má přitom pramálo konkurentů.  

Reverend Sizer – už roku 2006 – zformuloval Jeruzalémskou deklaraci o křesťanském sionismu. Podepsaly ji hlavy čtyř vlivných církví, zastoupených v Jeruzalémě - od “latinského patriarchy” po předáka zdejších luteránů. Dokument mj. uvádí:

“Odmítáme doktríny křesťanského sionismu jako falešné učení, kompromitující poselství biblické lásky, spravedlnosti a usmíření.

Odmítáme i spolčení předáků křesťanského sionismu s těmi elementy ve vládách Izraele a Spojených států, které si dnes vynucují arbitrární linii hranic a nadvládu nad Palestinou. To nevyhnutelně plodí nekonečný cyklus násilí, podkopávající bezpečnost národů Středního východu i okolního světa.

Odmítáme učení křesťanského sionismu, jež této politice vychází vstříc a podporuje ji tím, že straní rasové výlučnosti a permanentní válce namísto evangelia všeobecné lásky, spásy a usmíření, jimž učil Ježíš Kristus.

Než k tomu, aby na svět přivolávali soudný den Armageddonu, apelujeme na všechny bez výjimky, aby se oprostili od ideologie militarismu a okupace. Voláme křesťany v církvích všech kontinentů, aby se modlili za palestinský a izraelský lid, jež oba shodně strádají coby oběti okupace a militarismu. Tyto akty diskriminace mění Palestinu ve zbídačelá ghetta, obklopená izraelskými osadami. Výstavba těchto nelegálních osídlení a Zdi separace na konfiskovaných palestinských územích podkopávají životaschopnost palestinského státu a bezpečnost celého regionu.”

Dokument čtyř jeruzalémských patriarchů končí urgentní výzvou:

“Bůh žádá dosáhnout spravednosti. K trvalému míru, bezpečnosti a usmíření lze dospět jen na spravedlivém základě. Imperativ spravedlnosti se nemá kam vytratit. Boj za spravedlnost třeba vést důstojně a rozhodně, nikoli ovšem násilím.”

Reverend Sizer věnoval otázce “víc než 10 let postgraduálního výzkumu”. Servítky si nebere:

“Křesťanský” sionismus má za “herezi”. Za vůbec “nejkontroverznější a nejdestruktivnější lobby na půdě křesťanství”. Právě ta “nese primární odpovědnost za neustálé napětí na Středním východě, obhajobu izraelské agendy koloniálního apartheidu a destrukci mírového procesu mezi Izraelem a Palestinci.”                        

Když Prahu chválí vlastně už jenom Netanjahu, tajenku luští i bohabojný reverend.