Freelance Bureau of International Investigation: Trvalá svoboda heroinu

Z “humanitárního bombardování” profituje drogová mafie

Dobrá adresa je v Kábulu jen jedna – Green Village. Ve zlaté kleci tu žijí místodržící. Jejich místní nomenklatura - a majetkové elity. Protekční dítka omezené suverenity se štěpí na dvě sorty: korupční kmotry - a kápa narkobyznysu.   

FBII (Freelance Bureau of International Investigation) provokuje už názvem. Je to kontrapunkt FBI. Fiskál ho neživí. Pase po zločinu, jehož kmotrem je stát. V Green Village se vetřel do vily jednoho z narkobaronů. Slíbil mu zachovat anonymitu. Tím autentičtější mozaiku z něj vymámil:

Bomby na Afghánistán světilo jezuitské kadidlo. Říkalo si to Operace Trvalá svoboda (Operation Enduring Freedom). Před ní to s narkobyznysem šlo s kopce. Talibán stál o “mezinárodní uznání”. Místo “důstojné kompenzace za ´boj s drogovým nebezpečím´ se dočkal vpádu koaličních sil”.

Rok nato “vzrostl objem opiového polotovaru na 1.400 procent.  Plocha, osetá v Afghánistánu opiovým mákem, je větší než všechny plantáže koky v Kolumbii, Peru a Bolívii dohromady.” Loňská sklizeň dosáhla – stojí ve statistice OSN – 3,7 milionu tun. 3 miliardy dolarů vynesla jen samotným “pěstitelům”.     

Inkaso narkobyznysu tvoří 80 procent afghánského HDP. “Hektar makového pole vynáší jako 40 hektarů obilovin”. Za “dobu přítomnosti ISAF” - koalice ochotných dělat křoví americké okupaci - “se plocha, osetá opiovými kulturami, zvýšila stonásobně”. Z původních 14 expandovala do 34 provincií. Produkce heroinu vzrostla 40krát. Afghánistán “vytlačuje z trhu Myanmar, Laos, Thajsko” a další tradiční konkurenty.

“Američané si boj s drogovým nebezpečím nikdy nekladli za cíl” - vysvětlil FBII hostitel z Green Village. Jsou to naopak “západní firmy”, kdo “do země dodává hnojiva, farmakologické aparatury a chemické reagenty”. To vše “pod hlavičkou humanitární pomoci rolníkům a výrobcům medikamentů”. Přímo z “Ameriky i Evropy” se “importuje i špičková setba. Byznys je byznys.” 

“Mák se v Afghánistánu pěstuje všude”. Tým FBII ty “velkokapacitní plantáže viděl poblíž Kundúzu”. Na tom, zda “za region odpovídají Italové, Němci či Američané”, nezáleží. Sklizeň se zčásti zpracovává přímo na místě – a “zčásti vozí jako surovina do závodů v provinciích Paktíja, Chóst, Hilmánd, Balch a Kundúz”. Finální produkt míří přes provincii Kandahár. Tady sídlí i “finanční centrum”. To “úvěruje ´farmáře´, ´farmakology´ i ´přepravce´”. Panenkou v koutě nejsou ani externí zdroje. Startovní kapitál pochází ze “solidních západních bank”.

Kandahár je přestupní stanicí do Pákistánu. Ten si hlídá i monopol na ingredienci, klíčovou pro výrobu heroinu. Odtud se - “po vodě i souši” - “expeduje přes jihovýchodní Asii a některé ze součástí někdejšího SSSR do Ruska i dál do Evropy“.

Příznačný moment popsal FBII pracovník Agentury pro kontrolu oběhu narkotik při kanceláři prezidenta Tádžikistánu. Ta afghánský narkobyznys monitoruje “satelitní aparaturou Kobalt”. Získanou dokumentaci “předává každý měsíc Američanům, Britům i afghánské vládě”.  Západ – řekl FBII ten, kdo to má v popisu práce - však “problém nezajímá. Boj s heroinem jen předstírá – pomocí konferencí. Je to mystifikace nebo diverze proti Rusku a Střední Asii”.   

To koresponduje i s výročními zprávami o narkobyznysu, které vydává Státní department USA. Ta předloňská říká doslovně: ”Rusko je hlavní destinací heroinu z Afghánistánu a důležitým trhem dealerů s opiem, hašišem, marihuanou, syntetickými narkotiky a dalšími zakázanými nebezpečnými látkami”. Podle instituce OSN, koordinující boj s drogovou kriminalitou, se v Rusku prodá 70 tun heroinu ročně. Počet závislých na této smrtící droze se odhaduje na 1,6 – 1,8 milionů – tedy asi 1,3 procento ruské populace. Podíl infikovaných HIV mezi nimi dosahuje v některých regionech až 61 procent.

Fact-finding mission potvrdila i jiné veřejné tajemství. Evropským terminálem afghánských drog je Kosovo. Další z ratolestí demokracie na export. Satrapie, nastolená humanitárním bombardováním. Despocie drogové mafie.