Sibel Edmonds: Bostonský atentát a „Operace Gladio“

Propuštěná překladatelka FBI o terorismu „pod falešnou vlajkou“

„Bin Ládin – a č. 2 al-Káidy Ajman al-Zawáhrí – spolupracovali s vládou Spojených států ještě 3 měsíce po 11. září 2001.“ Už tehdy společně „koordinovali“ hlavně „destabilizaci v kavkazském regionu a Střední Asii“,  říká Sibel Edmonds, propuštěná překladatelka FBI.

Má to z první ruky. Umí turecky, persky i azerbajdžánsky. Už týden po 11. září 2001 ji FBI najala na překlad komunikace, související s „islámským terorismem“. Měla tak v rukou například i varování, které FBI obdržela od svého informátora včas před atakem na newyorská „dvojčata“: „Bin Ládinova skupina plánuje masivní teroristický útok ve Spojených státech. Pokyn už byl vydán. Cílem jsou klíčová města, velké metropole, zvažují čtyři až pět měst, New York, Chicago, Washington, San Francisco, možná Los Angeles nebo Las Vegas. K útokům využijí letouny. Řekli, že někteří z jedinců, kteří to mají provést, ve Spojených státech už jsou. Jsou tady v USA, žijí mezi námi a já jsem přesvědčen, že někteří ve vládě Spojených států už o tom všem vědí.“

Indicií, že 9/11 – jak se 11. září 2001 říká v Americe – muselo mít vlivné spoluhráče i přímo tam, prošlo rukama Sibel Edmonds mnohem víc. Jejich vyšetření se však dožadovala marně. 22. března 2002 byla propuštěna. Roky pak o postup, odpovídající vážnosti tématu, usilovala jako angažovaný občan. Každý z jí známých zdrojů, které žádala přezkoumat, byl však obratem prohlášen za státní tajemství. Znovu a znovu tak balancovala na samé hraně rizika, že skončí za mřížemi za „vyzrazení státního tajemství“. Vypovídala i před komisí, vyšetřující 9/11. Tento protokol však byl ze závěrečné zprávy vyřazen.

Roku 2006 o tom ve Francii běžel dokumentární film Žena určená k porážce (Une femme à abbatre, v anglické mutaci Kill the Messenger). V srpnu 2009 nahrála místopřísežné prohlášení, obviňující několik dřívějších a tehdejších členů americké vlády z vlastizrady (viz jeden z přiložených originálů). Už roku 2004 stála u zrodu Koalice ochotných nemlčet v otázkách národní bezpečnosti (National Security Whistleblowers Coalition, NSWBC). Založila a řídí portál Boiling Frogs Post. Loni vydala autobiografii Žena podléhající utajení – Příběh Sibel Edmonds: Memoáry (Classified Woman – The Sibel Edmonds Story: Memoirs). 

Jedno z jejích posledních interview, které nabízíme v plném znění, je o spojitosti hned tří radioaktivních témat - atentátu na bostonský maratón, zákulisní spolupráce tajných služeb USA a NATO s islámskými teroristy a jedné ze zvlášť perverzních intrik studené války, jíž se přisuzuje skartace na prahu 90. let jen v lehkověrné bonae fide. Řeč je o operaci pod kódovým názvem „Gladio“. Šlo sérii teroristických masakrů – v Itálii i dalších zemích s vlivnou radikální levicí – metodou „False Flag“ („pod falešnou vlajkou“). Pod vedením CIA a jejích satelitů je prováděli pravicové extremisté. Tím víc měly jejich aranžmá – a mediální obraz – sugerovat hrozbu „terorismu zleva“, napojeného na komunistické strany i Moskvu a její spojence.

Už tehdy v tom – dokládá Edmonds – hrály klíčovou roli turecké tajné služby. Dvojnásob od 70. let, kdy na islámský fanatismus začala výrazně sázet jak politika, mající oslabit vliv Moskvy v muslimském světě, tak snaha o vnitřní rozklad SSSR. Mašinérie, vybudovaná pro „Operaci Gladio“ už na přelomu 40. - 50. let, nebyla rozpuštěna ani v době, kdy Washington pořádal okázalé ovace Jelcinovi a jeho loupeživým poskokům „šokové terapie“. Těžiště se přeneslo na kavkazský region – a odtud i do Střední Asie. Terčem jsou nejen bývalé sovětské republiky, ale i jižní pás samotného Ruska – a také Čína (hlavně přes její západní „muslimský“ cíp).

Cílem je jak oslabit oba geopolitické rivaly USA, tak ovládnout surovinové zdroje kolem Kaspiku a ve Střední Asii. Podporu všelijakých despotů, ochotných umožnit Spojeným státům budovat na jejich území vojenské základny - a „barevných revolucí“, katapultujících proamerické „páté kolony“ přímo do špiček moci - provází zákulisní podpora struktur, sehrávajících podobnou roli jako „mudžáhedíni“ od 70. let v Afghánistánu. Zvláštní pozornost je – říká Edmonds – už od počátku 90. let zaměřena na Čečensko, Dagestán a další enklávy přímo na území Ruska či na jeho hranicích, kde lze rozehrát strunu islámského fanatismu. Právě k „Operaci Gladio“ vede i pupeční šňůra obou „čečenských válek“. Právě v kavkazském regionu a Střední Asii navzájem „koordinovali“ postup Washington – a bin Ládin a jeho pravá ruka al-Zawáhrí – ještě tři měsíce po 9/11, ví Sibel Edmonds z dokumentace, která jí procházela rukama.

Atentát na bostonský maratón – říká dále – nezapře rukopis CIA. Na toto téma už dala i několik samostatných interview (pod „Sibel Edmonds“ jsou k dispozici na google.com). I v tom, které nabízíme dnes, upozorňuje na příznačnou demarkační čáru mezi tím, co se v médiích s masovým vlivem akcentuje – a co naopak obestírá hradbou mlčení. Zatímco oba rodiče Tamerlana a Džochara Carnajeva – i řada jejich přátel, sousedů či kolegů ze školy - je líčí jako mladíky, jejichž chování nijak nenasvědčovalo teroristickým mániím, zcela opačný profil obou bratrů médiím dodal jejich strýc. Ten však, jak se ukázalo – a jak o tom zarytě mlčí média, krmená opulentní korporátní inzercí – žil minimálně rok v domě Grahama Fullera, jednoho z klíčových operativců CIA v kavkazském regionu a Střední Asii. To proto, že jeho dcera byla donedávna Fullerovou manželkou (brala si ho už pod modifikovaným příjmením Tsarni).

Až do bostonského atentátu – pokračuje Edmonds – neměla většina Američanů tušení, že nějaké Čečensko vůbec existuje. Ostrůvkům osvícenějších se líčilo jako líheň „bojovníků za svobodu“ („freedom fighters“). Teď je naopak mediálním hitem „čečenský terorismus“, číhající div ne za každým rohem. Je to – vysvětluje Edmonds – variace na zvrat, jaký nastal i v podání afghánských „mudžahedínů“ a jiných mouřenínů, dirigovaných americkými i dalšími západními službami. Ať proto, že už svůj part splnili – nebo se režii začali vymykat zpod kontroly – stávají se z nich přes noc prototypy „obrazu nepřítele“. Často však zároveň proto, aby to vůči zemím, kde se nacházejí, usnadnilo casus belli. Tak jako přítomnost al-Káidy v Afghánistánu, Pákistánu či nedávno v Mali – a také v Iráku, jakkoli tam šlo o prokazatelně účelovou lež.

V daném případě však podle Edmonds může jít i o strukturovanější intriku. Obama potřebuje neztratit tvář v patu, v němž uvízla válka v Sýrii. Hledá však zároveň schůdný kompromis s Moskvou. Ta může ovšem sotva jen mlčky spolknout i útok na Írán. Proto ta maškarní kolem „chemických zbraní“, použitých v Sýrii.  Spojené státy je dodávají al-Káidě už šest měsíců, říká Edmonds. Teď jde jen to, komu se za jejich nasazení připíše vina. Bude-li kritériem čistě zvýšený výskyt určitých toxických látek v prostředí, tím snáz  to naplní „nepřekročitelnou mez“, jíž vyhrožuje Obama. Výměnou za to, že by tím dostal záminku k útoku na Damašek, nabízí Moskvě benevolenci k rozhodnému zásahu proti čečenskému terorismu. Razantní akci, likvidující přes 140 jeho exponentů, provedly ruské speciální síly už krátce po bostonském atentátu.

Doufejme, že aspoň v tom se propuštěná překladatelka FBI mýlí. Sýrie by si tak přízemní koňský handl nezasloužila.