Michel Chossudovsky: Zlověstné zákulisí bostonských explozí

„Čečenská stopa“ vede do centrál „dirty tricks“

„Devět tisíc po zuby vyzbrojených policistů bylo nasazeno do honičky, mající zadržet devatenáctiletého studenta“ poté, co „jeho bratra Tamerlana Carnajeva, údajnou hlavu teroru za bostonského maratonu, policie zastřelila“ (po „automobilové honičce a přestřelce“) - píše kanadský profesor   Michel Chossudovsky na portálu výzkumného a publikačního centra Global Research, v jehož čele sám stojí. Dřív než je policie s to zahájit vyšetřování, nectí presumpci neviny ani Bílý dům. „Ať už ty muže vedla k jejich aktům hyenismu jakákoli nenávist“ - hřímá na kamery sám Barack Obama - „jejich cíle nebudou mít navrch. Ať si předsevzali cokoli, zkrachovalo to už teď.“

Z obou Carnajevů je dřív, než padne jediný důkaz, prototyp „muslimských radikálů“. Nový tvar staré legendy míří ještě dál: „Ameriku ohrožuje ´čečenská konexe´“. „Islámský terorismus“ - s „ruskými kořeny“ - „exportovaný do Ameriky“. „Terorismus z Ruské federace“, „napojený na al-Káidu“. Dosud se domicil strašidla, obcházejícího Ameriku, hledal na Středním východě. Akcent na jeho „ruský původ“, sugerovaný teď, bude náhodou jen sotva.

Pokud se seriózně prokáže, že jde skutečně o víc než barnumský cirkus – připomíná kanadský profesor – bylo by to vůbec poprvé, kdy za vražedným terorem na území Spojených států (a zdaleka nejen tam) stáli „militanti z bývalých sovětských republik“. V opačném gardu se to tvrdit nedá ani náhodou. I samo „čečenské džihádistické hnutí“ - což americká „média skrupulózně přehlížejí“ - lemují „vazby na tajné služby Spojených států“ od samého počátku. A zdaleka nejen to čečenské: „Džihádistické hnutí je dílem amerických zvláštních služeb, k nimž vede i pupeční šňůra ´politického islámu´. Zatímco role CIA v podpoře islámského džihádu (včetně většiny organizací, spjatých s al-Káidou) je bohatě zdokumentována, existují i důkazy o tom, že údajné teroristy ve Spojených státech tajně vybavovala a podněcovala FBI“. Řadu fakt o tom snesla i stať Jamese Corbetta (The Boston Bombings in Context: How the FBI Fosters, Funds and Equips American Terrorists, Global Research 17. dubna 2013).

Angažmá CIA sahá až na „konec 70. let, kdy rekrutovala a cvičila džihádistické ´bojovníky za svobodu´ (mudžahedíny) pro ´osvobozeneckou válku´ proti sekulární prosovětské vládě Afghánistánu“. Právě „´islámský džihád´ (svatá válka proti Sovětům) byl integrální součástí tajné šarády CIA. Podporovaly ho Spojené státy a Saúdská Arábie a byl významnou měrou financován z obchodu s drogami ve Zlatém půlměsíci“.

Washington Post v té souvislosti, už 19. července 1992 informoval: „V březnu 1985 podepsal prezident Reagan  Směrnici Rady Národní bezpečnosti č. 166, která posvětila gradaci tajné vojenské pomoci mudžáhedínům a dala na srozuměnou, že tajná afghánská válka má nový cíl: porazit sovětská vojska v Afghánistánu a dosáhnout stažení Sovětského svazu ze země. Nová zákulisní pomoc Spojených států začala dramatickým zvýšením vojenských dodávek – rostly trvale až po 65.000 tun od roku 1987... i ´nepřetržitým proudem´ specialistů CIA a Pentagonu, mířících do tajných štábů pákistánské ISI po hlavní cestě poblíž Rávalpindí v Pákistánu. Tam specialisté CIA spojili síly s důstojníky pákistánské rozvědky při plánování operací afghánských rebelů“.

CIA - pokračuje Chossudovsky – zároveň sama „verbovala mudžáhedíny z mnoha muslimských zemí. Rekrutovala džihádisty i z muslimských republik (a autonomních oblastí) Sovětského svazu“. Čečensko je je přitom „autonomní oblastí samotné Ruské federace“. K těm, kdo byli „rekrutováni pro speciální výcvik už na prahu 90. let“, patřil i „lídr čečenské vzpoury Šamil Basajev“. Byl to on, kdo - „hned po skončení studené války“ - „vedl první čečenskou separatistickou válku proti Rusku“. Už „v průběhu svého výcviku v Afghánistánu se Šamil Basajev spojil s veteránem mudžahedínů Velitelem ´Al Chattábem´, původem ze Saúdské Arábie, který který bojoval jako dobrovolník v Afghánistánu. Pár měsíců po Basajevově návratu do Grozného byl Chattáb pozván vybudovat vojenskou základnu v Čečensku, zajišťující výcvik mudžáhedínských militantů.“

Basajevovy konexe s americkými zvláštními službami se datují už od sklonku 80. let. „Zúčastnil se převratu v roce 1991, vedoucího k rozpadu Sovětského svazu. Následně se angažoval i v jednostranném vyhlášení čečenské nezávislosti na Ruské federaci v listopadu 1991. V roce 1992 vedl gerilu proti arménským silám v Náhorním Karabachu. Působil také v Abcházii, velké muslimské nárazníkové zóně v Gruzii.“ První čečenská válka (1994-1996) „byla součástí tajné operace, mající destabilizovat Ruskou federaci“. Zopakovala „tu samou taktiku gerilového terorismu, jaká byla nasazena už v Afghánistánu“.

Basajev – a „poručíci, těšící se jeho důvěře“ - absolvovali „intenzivní islámskou indoktrinaci a výcvik gerilové války v afghánské provincii Chóst v táboře Amir Muavía, vybudovaném počátkem 80. let CIA a ISI a vedeném známým afghánským kondotiérem Gulbuddínem Hekmatjárem“. Hned nato se „cvičili v kursu gerilové války pro pokročilé v táboře Markaz-i-Dawar v Pákistánu“. Tady se Basajev seznámil i se špičkami pákistánských represívních a špionážních struktur – ministrem obrany generálem Miráním, ministrem vnitra generálem Babarem a šéfem „divize ISI pro podporu islámských cílů“ generálem Ašrafem. S touto výbavou byl Basajev „v roce 1995 jmenován do čela operace proti ruským federálním silám za první čečenské války. Jeho organizace zároveň rozvinula extenzivní styky s kriminálními syndikáty v Moskvě a také s organizovaným albánským zločinem i ´Kosovskou osvobozeneckou armádou´. Čečenská gerila, kopírující CIA sponzorovaný džihád v Afghánistánu, se stala modelovým mustrem i pro několik vojenských intervencí USA a NATO, včetně té v Bosně (1992-1995), Kosovu (1999), Libyi (2011) a Sýrii (2011-    ).“

Cílem čečenské války v letech 1994-1996 byla „destrukce sekulárních státních institucí“. „Přijetí islámského práva velkými muslimskými sekulárními společnostmi bývalého Sovětského svazu sloužilo strategickým zájmům, jež v regionu sledovaly Spojené státy. Do mnoha čečenských lokalit byl implantován  paralelní systém místních vlád, řízených islámskými milicemi. V některých malých městech a vesnicích byly pod vládou politického teroru zřízeny soudy, řídící se islámskou šaríou.“ I sama „finanční pomoc ze strany Saúdské Arábie a států Perského zálivu byla“ - „navzdory silnému odporu civilní populace“ - „vázána na zavedení soudů, řídících se právem šaría“.

Markantní roli hrála i jiná okolnost: „Hlavní ruské produktovody vedou přes území Čečenska a Dagestánu. Navzdory washingtonským odsudkům ´islámského terorismu´ byly tím, kdo z válek v Čečensku profitoval, anglo-americké ropné koncerny, prahnoucí po totální nadvládě nad zdroji ropy a ropovody z bazénu Kaspického moře.“

San Francisco Chronicle popsal už 21. září 1999 roli, již v celém tažení hrála wahabistické struktury ze Saúdské Arábie: „Tyto skupiny pocházejí z velice nepočetné, ale dobře financované a vyzbrojené menšiny. Rozněcují teroristické mánie... Prostřednictvím anarchie a bezpráví dokáží nastolit svou vlastní hrubou, nesnášenlivou variantu islámu“. Sami přitom vůbec „nereprezentují dominantní islámskou optiku, sdílenou velkou většinou muslimů a islámských učenců, pro něž je islám vrcholem civilizace i morální dokonalosti“. Jsou naopak jakýmsi „anarchistickým hnutím pod islámskou vinětou“. Jejich cílem je – víc než než „vybudovat islámský stát“ - „nastolit chaos, v němž mohou sami prosperovat“.

Tamerlan ani Džochar Carnajev – vrací se profesor ke kauze, vířící veřejné mínění v posledních dnech -  se v Čečensku dokonce ani nenarodili. Celých 10 let – „v období, kdy se člověk utváří“ - strávili právě ve Spojených státech („způsobem, běžným pro přistěhovalce první generace“). Že tu byli roky pod drobnohledem FBI, neplyne jen z výpovědí jejich blízkých příbuzných. Fakt, že Tamerlana Carnajeva si FBI pozvala na „pohovor“ už před dvěma roky, verifikoval i Wall Street Journal.

Skutečně směrodatná otázka zní proto úplně jinak: „kdo stojí za čečenskými teroristy“? Všechna dosud známá – a ničím nezpochybněná fakta – vydávají průzračné svědectví: „Inkubace islámských teroristických milicí  v různých zemích napříč světem je součástí temného zpravodajského projektu Spojených států“. Právě „protagonisté ´globální války proti terorismu´, vedené proti muslimům“ jsou tak – „de facto architekty ´islámského terorismu´“.

Psychóza „války proti terorismu“ přitom plní hned několik zadání. Není jen cinknutým alibi teroru na export. Zároveň totiž sugeruje „milionům Američanů, že obrana demokracie si žádá militarizaci policejního aparátu“.  Aby jim tím méně došlo, že „hlavním zdrojem terorismu doma i v mezinárodním měřítku je sama vláda Spojených států“.

I na „bomby v Bostonu“ tak - na „rozcestí globální ekonomické a sociální krize“ - číhá velice účelové libreto: vymalovat „gradujícímu americkému policejnímu státu“ podobiznu „strážce občanských svobod“. A fikcí, že hájí vznešené ideály „Ústavy Spojených států“, obestřít i „mimosoudní popravy, zrušení habeas corpus a a mučení“. Svůj part v tom scénáři mají i „teroristé, vygenerovaní a podporovaní CIA“. A sice v „v teroristických akcích pod falešnou hlavičkou“, majících „posvětit globální vojenskou kruciátu proti muslimským zemím“ (jako „klíčovému zdroji ropy“).

K samému jádru toho, oč kolem bostonských explozí kráčí především, zamířil už „generál  Tommy Franks, velící invazi do Iráku v roce 2003“. To když se rozpovídal o „události, produkující masové ztráty“,  „nezbytné pro veřejnou podporu ´globální války proti terorismu´“. V jednom interview, které tehdy dal, se vyjádřil víc než srozumitelně: „Incident masivního teroru, vedoucí k lidským ztrátám někde v západním světě – třeba ve Spojených státech – přiměje naše obyvatelstvo hledat odpověď v naší Ústavě a započít s militarizací naší země, aby se dalším událostem, vedoucím k masovým ztrátám, předešlo.“

Ač samy exploze v Bostonu – uzavírá Chossudovsky – jsou takové katastrofě na hony vzdáleny, americká vláda se zdá být „plně oddána myšlence ´militarizace země´, líčené jako nástroj ´obrany demokracie´“. I když to, k čemu v Bostonu došlo, není „incidentem“, s nímž idea generála Frankse kalkuluje, právě v ní zřejmě třeba hledat inspirace, které se právě hlásí o slovo.

Tím víc je na pořadu docela jiná otázka, než jaké sugeruje mediální humbuk: „Stanou se bostonské exploze bodem zvratu“? „Rozvodím, za nímž postupný zánik ústavní vlády už nic nezastaví?“