Michael Boyle: Válka jako šejdířská defraudace

Agrese proti Iráku a Afghánistánu navýší dluh USA o 1.400 miliard USD

„Když Spojené státy v roce 2003 vpadly do Iráku, Bushova administrativa odhadovala, že svržení Saddáma Husajna a nastolení funkcí vlády bude stát 50 – 60 miliard dolarů,“ připomíná Michael Boyle  v britském deníku Guardian. Byl to „katastrofálně špatný odhad“: „Válka v Iráku stála do roku 2003 do roku 2011 celkem 831,2 miliard dolarů“. A podle některých kalkulací – zahrnujících i náklady léčby zraněných a kompenzace rodinám padlých – to může být až kolem 3.700 miliard dolarů.

Ještě víc ovšem šokuje – pokračuje autor – míra, v níž se cena této války „vede mimo účetní rozvahu“ a „utajuje před americkým lidem“. Právě „to ovšem bylo cílem“. Neboť „vylíčit válku jako stojící jen pakatel“ byl jediný způsob, jak ji „politicky ustát před veřejností i klíčovými institucemi ve Washingtonu“. Na 70 % všech prostředků, financujících invaze do Iráku i Afghánistánu, tak pocházelo z nejrůznějších „mimořádných zdrojů, schvalovaných separátně od ročních rozpočtů samotného Pentagonu“. A tak to - „fiskálně vzato“ - vypadalo, „jakoby k žádným válkám v Afghánistánu a Iráku vlastně ani nedošlo“.

Zatímco „Bushova administrativa ponoukala americký lid, aby utrácel a ´užíval si´“, vláda „platila za okupaci Iráku kreditní kartou, o níž doufala, že ji nebude muset nikdy splácet“. Důsledkem tak masivního zatloukání byla ovšem „exploze defraudací, plýtvání a podvodu“. Podle nedávné Závěrečné zprávy, vydané Zvláštním generálním inspektorem pro iráckou rekonstrukci (Sigir) činí ztráty, které Spojené státy zaznamenaly následkem korupce a plýtvání, „minimálně 8 ze 60 miliard dolarů, vložených do rekonstrukce Iráku“. Navíc „většina rekonstrukčních výdajů nepřinesla žádný užitečný politický efekt“.  I proto „americká kampaň za získání ´srdcí a myslí´ obyvatelstva nikdy nikdy nefungovala“. Zato když  „desítky, ne-li stovky privátních společností žily rozhazovaly dolary daňových poplatníků na frivolní účely“, žily si „jako prasata u koryt (like pigs at the trough)“.

Před veřejností se tajil i „raketový vzestup nákladů rozmístění amerických jednotek v zahraničí“.  V letech 2005-2009 vyšplhala průměrná roční cena pobytu amerického vojáka v Iráku na 462.000 dolarů (tedy téměř 10 milionů korun). Paralelně se fanfarónsky utrácelo za „subkontraktory“ - tedy privátní vojenské a policejní firmy, počet jejichž personálu v Iráku přesahoval nezřídka 100.000. Vládu to stálo až 12 milionů dolarů denně. Ještě loni v únoru jich tam působilo 109 – celkem 36.000 „ostrých hochů“. Řada z nich „se chovala hazardně“ („střílela do davů, jakmile se cítila v úzkých“) - a notně tak „napomohla obrátit obyvatelstvo proti Spojeným státům a okupaci“.

Plných 17,7 miliardy dolarů spolkly loni jen „výcvik irácké policie“ a „rekonstrukční projekty“ - v době, kdy „stovky amerických měst i celých států čelí tvrdým rozpočtovým škrtům na elementární veřejné služby a péči o chudé a nemocné“.

Bush Americe nasliboval „krátkou a slavnou válku“, uzavírá Guardian. Její skutečný účet však tutlal. Solu s válkou v Afghánistánu navýší „veřejný dluh o dalších 1.400 miliard dolarů“.