Chris Stephen: Libye rukojmím násilí a anarchie

Nadílkou “humanitárního” sadismu je civilizační kolaps

“Pád Muammara Kaddáfího  v roce 2011 měl zahájit libyjskou renesanci,” píše Chris Stephen v deníku  Scotsman. Teď je však země na “pokraji anarchie”. Vláda se násilí obává natolik, že v tichosti zrušila i všechny vzpomínkové akce, připravené k výročí “arabského jara”. Kolem 15. února, kdy se měly konat, “všichni raději mizí - není tu bezpečno”, svěřil se korespondentovi skotského listu jeden z evropských dělníků v Tripolisu.

V Benghází vydalo několik politických stran společné prohlášení, odsuzující “rozhádaný parlament” - byl zvolen teprve loni v létě – za to, že “zemi žene do propasti extremismu a anarchie”. Parlament druhé největší metropole země – dodává sarkasticky Stephen – přitom “nemá pod kontrolou ani svůj vlastní zasedací sál”. Obsadilo ho totiž “16 zraněných veteránů prohlašujících, že jim úřady dluží penzi”. Jelikož parlament “nebyl s to ani najít policii, která by proti protestujícím zasáhla”, jeho “200 členů si dopřává ponížení ve stanu, rozbitém ve veřejném parku”.

“Na doklad vlastní impotence” - bere to autor pichlavým slovníkem i dál - “ministerstvo spravedlnosti minulý víkend přiznalo, že ani pět měsíců poté, co byli zabiti militanty velvyslanec Chris Stevens a tři jeho zaměstnanci v Benghází, nebyl obviněn jediný podezřelý.”

“Stovky stavebních jeřábů zahálí mezi obrovskými bloky v Tripolisu i Benghází, přestože země trpí akutním nedostatkem bytů.” Vázne už i odvoz odpadků.  A tak se – i v dvoumilionovém Tripolisu - jejich “obrovské hromady pravidelně pálí” přímo pod okny obytných domů...

Libyjskou bezletovou zónu decimovalo 150 humanitárních náletů denně. Kaddáfího vystopovali ostří hoši, vyslaní svatoušky liberální demokracie. Z lůzy, které ho předhodili zmordovat, by bylo šoufl i gestapu a  Svaté inkvizici.

Hamižný účel, světící brachiální prostředky, cepení v gigantický bumerang. Nadílkou bezuzdného sadismu je civilizační kolaps.