Shiney Varghese: Globální loupež vody

Cílem pokoutné privatizace je vyděračský monopol

“Noví ´vodní baroni´ - banky z Wall Street a multimiliardářské elity – skupují bezprecedentním tempem vodu po celém světě,” uvádí nedávná zpráva Market Oracle. Pokud se tyto megatransakce nepodaří zastavit - varuje Sandra Postel z Global Water Policy Project – stanou se morovou ranou pro stovky milionů.

Tyto i řada dalších analýz – píše Shiney Varghese – tématizují dvě nebezpečí. Dosud se “expanze tržních instrumentů” sápala po zisku z distribuce a recyklace vody; teď privatizuje, a to ve velkém, přímo její zdroje. Duší perverzní machinace - jak je u dnešních alotrií železdnou košilí - jsou čistě “finanční instituce”. 

Většinou to začíná, vysvětluje autorka, svatouškovsky “neziskovými” projekty. Hlavně těmi, které – nasazením nejmodernější techniky – zpřesňují rekognoskaci vodních zdrojů často o celé řády. K mediálně velebeným exemplářům patří Spojenectví akvadukt (Aqueduct Alliance), k jehož otcovství se hrdě hlásí i General Electric, Goldman Sachs, CDP – a také washingtonský Ústav světových zdrojů (World Resources Institute). “Dobročinná” pomáda však - upozorňuje autorka - maskuje ryze pragmatickou motivaci. “Projekty rekognoskace vody” (“water mapping”, resp. “water disclosure projects”) totiž “korporace a investoři získávají bezprecedentně detailní informace o výskytu vody v povodí největších světových řek”.

Že nejde o charitu, sloužící jen “daňové optimalizaci”, anoncují i hodnotící zprávy samotných “sponzorů”. Tu, kterou vydala už předloni CITIGROUP, sumarizoval její hlavní ekonom Willem Buiter. Aktiva, “podložená vodou”, prohlásil tehdy, změní už brzy v „trpaslíka“ i dispoziční práva na všechny ostatní  “fyzické komodity” - “ropu, měď, zemědělské komodity a vzácné kovy”. Podobnými formulacemi, dokládá Varghese, se hemží i analýzy Goldman Sachs, GE´s Energy Financial Services  a dalších primadon světového byznysu.

V poslední době skupují ve velkém také půdu – v Africe i řadě jiných koutů světa. Média “hlavního proudu” to líčí jako refýž z rumiště “toxických aktiv”, jimiž praskají ve švech “finanční trhy”. Ani tato “loupež však” většinou - ukazuje Varghese - “není prostě jen investicí”, ale cestou, jak se “zmocnit se vody v podzemí”.

Mozaiku “nových vodních baronů” zachytil Jo-Shing Yang v článku Globální elita, profitující z vaší žízně, spěchá ovládnout vodu celého světa (Profiting from Your Thirst as Global Elite Rush to Control Water Worldwide). Rekrutují se z prostředí, které se „balíkuje spekulacemi se zemědělskými komoditami a přispělo k potravinové krizi posledních několika let” (ikonu, zpřístupňující text Yangovy analýzy, nabízí přiložený originál).

Peloton vedou nejtěžší váhy – jako už zmiňovaná GE  či Siemens – s “rozsáhlým portfoliem, zahrnujícím  široký repertoár technologií pro potřeby průmyslových klientů, municipálních dodavatelů vody i vlád”.   Pozadu nezůstávají ani premianti černých listin, sestavovaných ochránci přírody. Do “očisty vodních zdrojů” dnes masivně investují i např. Dow Chemicals. V “dojnou krávu” tak – dodává sarkasticky Varghese – mění i nápravu škod, jež mají samy z velké části na svědomí.

Zrada nečíhá jen na většinu “třetího světa”. “Degradace a drancování vodních zdrojů” narůstají i v zemích “zlaté miliardy”. V době “klimatických změn”, k nimž samy neblaze přispívají, to hrozí o to vážnějšími následky. Oč víc vody konzumuje nejen průmysl a potravinový agrobyznys, ale i rychle expandující produkce “biopaliv” - dokládá Varghese - tím tektoničtější následky začíná pociťovat i americký venkov. Voda se stává “tekutým zlatem” už i v rozsáhlém sousedství Velkých jezer na americko-kanadské hranici.  Miliardáři typu T. Boone Pickense si tu – s rozsáhlými pozemky, devalvovanými krizí – kupují  dispoziční práva na všechny klíčové zdroje vody. Lídři tohoto byznysu – Ecolab (zvlášť poté, co pohltil konkurenční  Nalco) či Pentair (po fúzi s divizí Flow Control z portfolia holdingu Tyco) – se už propracovali do tabulky TOP 500 amerických korporací, sestavované Standard & Poor's.

Exkurzi do knihy francouzského ekonoma Hervé Juvina - pod názvem Globalizovaný Západ. Polemika o planetární kultuře už vyšla i česky – teprve připravujeme. Myšlence, jíž míří k jádru tématu Shiney Varghese, však dejme slovo hned. Už „blízká budoucnost“ - píše Juvin – nás vrátí z „virtuálního světa“ zpátky ke „hmotné realitě“. Stonásob víc, než o „rychlé internetové připojení“, půjde o „vodu, rýži, dřevo a vzduch“. „Vzácnost a nedostatek“ dolehnou na „životně důležité zdroje“. Právě „ty budou na příděl“. Právě tak „stoupne cena života“. Voda není je jedním z nich. Závisí na ní i všechny ostatní.

Krédem „vodních baronů“ je obludné vyděračství. Ještě morbidnější, než tajenka všech dosavadních privatizací dohromady.