Glenn Greenwald: Nedotknutelní: Jak Obamova administrativa chrání před trestním postihem Wall Street

Skandálně dvojí právo dává nový striptýz

“Největším a nejostudnějším selháním Obamovy administrativy je to – píše Glenn Greenwald, komentátor britského deníku Guardian a původní profesí ústavní právník – že “za systematické podvody, vedoucí k finanční krizi, nebyl uvězněn ani stíhán jediný z vrcholných bankéřů na Wall Street”. V důsledku krize přitom „dodnes strádají miliony lidí po celém světě”.

Čerstvým šťouchancem do vosího hnízda, na nějž Guardian reaguje, byla úterní hodinová relace televize PBS (v příloze nabízíme i její plné znění). Ukázala, že to bylo právě Obamovo ministerstvo spravedlnosti – a osobně šéf její divize pro trestní agendu Lanny Breuer - kdo se “vysoko postavené zločince”, o nichž je řeč, “vést k odpovědnosti” jaktěživ ani nepokoušel.

Už loni v srpnu přitom stálo i v úvodníku New York Times: “V roce 2009 byli bankéři z Wall Street v defenzívě a vyplašení, že budou trestně stíháni za podvod.” Také jejich právníci neskrývali obavy, že k tomu dojde  právě s “nástupem nové administrativy”. Že spousta praktik, vedoucích ke krizi, „byla prostě podvodem”, tehdy prohlásil doslova i Alan Greenspan, šéf Federálního rezervního systému po celou dobu, mířící k finanční krizi (a po léta i vášnivý advokát všech skořápkářských “inovací” finančních trhů). Je to však především “bezpočet dokumentů” - píše Greenwald – co neklamně “dokládá, že šéfové hlavních bank, úvěrových agentur a realitních makléřů falšovali hodnotu aktiv a toxická vydávali za zdravá”. Dopouštěli se tak právě toho, o čem je sama “definice podvodu”.

Rozhořčení nad tím, jak ostentativně Obamův tým sabotuje uplatnění zákona právě tam, kde byl porušován tak obludnou měrou, neskrývá v pořadu PBS ani několik amerických senátorů. Jeff  Connaughton – donedávna asistent dvou z nich – o tom napsal i celou knihu, nazvanou Splátka: Proč vždycky vyhrává Wall Street (The Payoff: Why Wall Street Always Wins). I z těchto kruhů zní bez servítků, že Obama volí vůči bankovním šejdířům stejný postup, jako jeho předchůdce vůči usvědčeným viníkům mučení či nezákonných odposlechů pod záminkou „boje proti teroru“. Že se i s touto kastou zachází jako s „nedotknutelnými“.   

Jenomže tím, kdo posty, mající v rukou rozhodování, „otevřeně řečeno vlastní“, jsou právě velké banky - říká Dick Durbin, poslanec Sněmovny reprezentantů za Demokratickou stranu. Pokud „ti, kdo mají moc a bohatství, mohou beztrestně páchat destruktivní zločiny“ - sumarizuje Greenwald – „mění to právo v nespravedlnost“. Nerozhodují-li o tom, jak bude vůči lidem uplatněno právo, „jejich skutky, nýbrž moc, pozice a prestiž, podrývá to demokracii“. Příkrý kontrast mezi „imunitou pro nejmocnější“ - a „nelítostným, brutálním postihem těch na okraji společnosti“ -  je pro Ameriku „ostudným vysvědčením“.

„Pravou záhadou“ tak zůstává – píše Greenwald - proč skandální tolerance ke zločinům finančních špiček „nevede k větším sociálním nepokojům“. Tím spíš za situace, kdy na spoustu Američanů doléhá „masová nezaměstnanost, exekuce domů kvůli nespláceným hypotékám, přízrak nouze a ekonomické nejistoty“. Poněvadž v jiných zemích – poznamenává autor závěrem – dokáže vyvolat vážné nepokoje i „nepoměrně menší nespravedlnost“.