Robert Fisk: Může být další na řadě Saudská Arábie? Špatné zprávy pro Palestinu v roce 2013

“Arabské jaro” - píše Robert Fisk v britském deníku The Independent - “bude pokračovat, požadavky důstojnosti a svobody – ´demokracií´se tu nezdržujme – budou i nadále plenit pseudostabilitu Středního východu, a budit tak hrůzu ve Washingtonu, tak jak ji budí v palácích Perského zálivu.” Kamenem úrazu “zůstane palestinský stát, který neexisxtuje a možná nebude existovat nikdy, a akce izraelského státu, které – cestou permanentní výstavby kolonií pro Židy a jen pro Židy na arabské půdě - zajistí, že Palestina zůstane jen arabským snem.”

Palestinci vstupují do nového roku “s poznáním, že 1) Američané ani Evropané nemají kuráž jim pomoci, 2) Izrael si může beztrestně dělat, cokoli se mu zamane, 3) Ani Obama, Ani Cameroni,  ani Hollandové nemají sebemenší zájem si to rozházet s lobby Likudu, pořvávající o ´antisemitismu´ pokaždé jen pár vteřin poté, co si kdokoli dovolí vyslovit kritiku na adresu Izraele.”

Mahmúd Abbás – a “jeho totálně zdiskreditovaný režim v Ramalláhu” - budou “dělat jen další a další ústupky Izraeli... dokonce i když už nebude kam ustupovat”. Hamas “bude popírat právo Izraele na existenci – a nahrávat tak falešným izraelským prohlášením, že ´není s kým jednat´”. Až do “třetí války v Gaze a následujícího zbabělého požadavku Západu, aby ´zdrženlivost projevily obě strany´, jakoby snad Palestinci měli tanky Merkava, bitevníky F-18 a bezpilotní letouny. Třetí intifáda? Možná. Verdikt mezinárodního soudu, odsuzující Izrael za válečné zločiny? Snad. No a co? Palestinci přece vyhráli mezinárodní soud, odsuzující Izrael za to, že buduje zeď bezpečnosti, resp. apartheidu – a stejně se nestalo zhola nic. Takový už je úděl Palestinců.” Chce se po nich, aby “převzali Gándhího taktiku”. Když “to ale udělají, prohrají stejně... Byl to ostatně Gándhí, kdo řekl, že západní civilizace ´by byla dobrá věc´...”

Zato Írán “rozumí Západu mnohem lépe, než my sami rozumíme Íránu”. Je to nakonec právě on, kdy “vyhrál jak válku v Afghánistánu, tak v Iráku”. Izraeli se do války na život a na smrt s Íránem rozhodně nechce. “Amerika dvě války na Středním východě prohrála a nehoří nadšením prohrát i třetí”. A tak se bude i dál sázet na “sankce”. Ty ovšem “šíří větší mizérii než izraelské F-18”. Proč ale – táže se Fisk – Amerika “vyhrožuje Íránu, a ne Indii, když si opatřila jaderné zbraně?” A proč neuplatnila stejný metr, když je “vyvíjel i ten nejnestabilnější a nejextremističtější stát, zvaný Pákistán?”

Hodně uslyšíme i o “báječných bezpilotních bombardérech, likvidujících špatné hochy i civilisty”. Jednoho dne však “zasáhnou příliš moc civilistů, ba Zápaďáků z nevládních organizací. Pak se Obama bude omlouvat – ač ne se slzami v očích, tak jako po tom, co se stalo v Newtonu ve státu Connecticut.”

Co se že “nám tedy zbylo pro rok 2013? Asád, to se rozumí.” I on “sice jednou skončí”. Ne však v “Kaddáfího stylu”. Ani “Egypt nebyl jako Tunis” (a “Jemen jako Egypt”, ani “Libye jako Jemen”). Ani  “Sýrie nebude jako Libye”. V Iráku bude i dál zuřit “latentní občanská válka, drtící kosti občanské společnosti, zatímco my tu agónii budeme blahosklonně ignorovat. Jsou dny, kdy je pobito víc Iráčanů než Syřanů, i když v nočních zprávách o tom nepadne zmínka.”

“A co Perský záliv? Saudská Arábie, kde první arabské probuzení začalo?... Někteří tvrdí, že království Perského zálivu zůstanou v bezpečí i v příštích letech. Nespoléhejte na to. Sledujte Saudskou Arábii. Jen si vzpomeňte, co říkal ten britský diplomat už před 130 lety: ´Dokonce Mekka...´.”