Glenn Greenwald: „Boj o muslimská srdce a mozky“ cepení v bumerang

Kampaně Státního departmentu očima Snowdenovy pravé ruky 

Vynalézt mantru, s níž se „boj o muslimská srdce a mozky vyhraje“, uložil Státnímu departmentu už G. W. Bush. Úkol na síly to byl už tehdy. Z marnosti, s níž to Amerika zkouší znovu, si dělá šprťouchlata Glenn Greenwald.

Skandální fakta, jež o šmírování světa posbíral Edward Snowden., zveřejnil jako první. Tentokrát se propracoval i k interní zprávě o „zdrojích terorismu“ z roku 2004, sepsané pro Donalda Rumsfelda. Špitala pravý opak ptákovin, odříkávaných i práčaty „pravdolásky“.

„Není to tak“ – stálo tu – „že by muslimové ´nenáviděli naši svobodu´, nenávidí spíš naši politiku,“ Především „přímé americké intervence v muslimském světě“, „tendenční podporu Izraele“ i „islamistických tyranií v zemích typu Egypta či Saúdské Arábie“, o „americké okupaci Afghánistánu a Iráku“ nemluvě.

Chtít po muslimském světě, aby na Ameriku hleděl jinýma očima, aniž „změní svou politiku imperialismu a militarismu“, bylo už tehdy z říše snů. „Jak chcete lidi z regionu přesvědčit, že vás mají mít rádi, pokud je desítky let bombardujete, napadáte a pouštíte na ně drony; vyzbrojujete a podporujete tyrany, kteří je utlačují; hýčkáte zbraněmi, penězi i deštníkem OSN Izrael, brutálně okupující Palestinu; a celkově s těmi zeměmi zacházíte jako s vlastní hračkou na válčení a zisk?“   

Propaganda, mající tohle vše obhájit, „je k fiasku sice odsouzena“. „Tak groteskně špatná být však nemusí. Vláda ty kampaně může svěřit například lidem, co o světě, který má její propaganda zpracovat, skutečně něco i ví.“ To by je ovšem svěřovat „vybraným ´lídrům´“ z cílových zemí, které má „většina muslimů za ještě větší prokletí, než samu vládu USA“.

Právě tak to však dopadá se železnou pravidelností. I od „loňska, kdy Státní department vyhlásil za velkých fanfár novou kampaň proti ISIS na sociálních sítích. Pod heslem ´Uvaž to znovu, ukaž jim záda´ a na účtech Twitteru a Facebooku.“ A texty prostoduchými, až to bolí: „Naším posláním je odhalit fakta o teroristech a jejich propagandě. Od těch, kdo opustí rodiny a zavrhnou jejich dědictví, se nedej zmást.“   

„Komický propadák ve velkém to byl od počátku. A propadák je to stále.“  Greenwald ho i šťavnatě dokumentuje. Jednak příspěvky mladých muslimů, kteří na kampaň dělají dlouhý nos. Také však slohovými cvičeními jisté Ajan Hirši Ali, navrhující na Nobelovu cenu míru – Benjamina Natanjahua. Neb právě on prý „dělá pro Izrael to nejlepší, co umí, koná svou povinnost. Já si skutečně myslím, že by měl Nobelovu cenu za mír dostat právě on. Být svět fér, už ji má.“

Aby nebylo pochyb, že právě to je „většinový hlas“ muslimského světa, táž Ajan se pak svěřuje, že navštívila i izraelského generálního konzula. A podala si tu i žádost o konverzi k judaismu. V pevné víře, že už příště jí ten veletoč i vyjde. Do tak nyvého balení se neinvestuje zbůhdarma. Té samé Ajan je totiž málo i teze, že „jsme ve válce s radikálním islámem“. Podle ní je to – hlásá na sociálních sítích Státního departmentu - „islám generálně“.  

Lepšího „posla pro muslimský svět by Státní department hledal stěží“. Jaká že „změna v muslimských srdcích a myslích“ asi nastane, sází-li proti „ISIS na herolda krvavé, ničemné vize globální války proti islámu“?  

„Míní-li vláda Spojených států vážně, že by to, jak ji vnímá okolní svět, chtěla změnit, měla by změnit hlavně své chování.“ Právě to totiž „vede svět – řečeno závěrem její vlastní studie – k masivním antiamerickým vášním“.

Oč grotesknější je propaganda, jíž se to snaží zlomit Státní department, tím víc  cepení v bumerang. Těžkotonážní. A širokospektrální.