Karol Hrádela: Koho a proč asi bolí kuří oko

Pozoruhodná hypotéza na margo Ransdorfovy anabáze v Curychu

Dnes z obvyklého rámce trochu vybočíme. Téma „ze světa“ sice je. Jde o bizarní postup, který si švýcarská banka, policie a státní zastupitelství dopřály vůči europoslanci Ransdorfovi. Tentokrát je však glosuje známý pražský advokát.

A to na svém profilu na sociálních sítích. Doslova takto:

Na můj facebook byl vložen jedním z mých sledovatelů článek nazvaný: Jde o dědictví z brazilské čokoládovny, naznačuje Ransdorfův komplic.

„Nemám dostatek informací o věci, ale osobně ji hodnotím jinak. Nedomnívám se, že Ransdorf něco pro sebe chtěl, přestože možná s variantou jisté vděčnosti případného dědice mohl kalkulovat. Dědic, pokud existuje, což samozřejmě nevím, by podobně hradil výdaje i odměnu nám právníkům a to zpravidla v nezanedbatelné výši. Využití nás advokátů samozřejmě doporučuji, ale uznávám, že ne vždy jde o nejrychlejší a nejlevnější řešení. Spíš na mne kauza než jako snaha o obohacení Ransdorfa budí dojem, že politik Ransdorf ucítil možné vhodné politické téma. To by mu pomohlo získat politické body: „Ve švýcarských bankách se válejí pro nečinnost bank peníze po zavražděných v druhé světové válce a to zřejmě z důvodů na straně bank. Pokud bych našel podobný příklad zahálejících peněz pro nečinnost bank či banky i ze současnosti, mohl bych vytvořit paralelu a domáhat se na orgánech Evropské unie tlaku na Švýcarsko, aby zahálející prostředky byly z bank vyzvednuty a použity na výdaje, které jsou dle názoru možná i většiny obyvatel EU značně podceněné. Tím bych získal značné politické body a popularitu, když se může jednat o miliardy a Evropa je ohrožována.“

Mohl ho inspirovat postup amerického právníka Fagana, který již v minulosti ve Švýcarsku uspěl. Donutil tamní banky otevřít tajné účty, na které si peníze před nacisty ukryli Židé. Pokud by se něco podobného podařilo Ransdorfovi jako politikovi, mohl se stát v očích mnoha lidí hrdinou. Tlak nemusí být vždy jen právní, často jsou jiné tlaky účinnější a k právním tlakům se přistupuje až později. Podařilo-li by se mu docílit toho, aby takto získané peníze sloužily pro omezení dopadů konfliktů v místech blízkých konfliktům, nemohl tratit. Peníze by podstatně mohly přesáhnout částku, kterou chce EU věnovat na řešení migrace v roce 2016. Europoslanec Tomáš Zdechovský nedávno uvedl, že rozpočet na bezpečnost Evropy je stanoven v roce 2016 na 4 miliardy euro s tím, že byly překročeny limity, které byly stanoveny ve Víceletém finančním rámci 2014 – 2020. Z toho 2,9 miliardy euro má jít na řešení migrační krize. Takto stanovené výdaje v době, kdy jde o naši bezpečnost, považuji za směšně malé.

Téma mrtvých prostředků a jejich využití ve prospěch řešení migrační krize by tak bylo zajímavé pro celou EU. Ransdorf v rozhovoru pro Parlamentní listy navíc uvedl: „V každém případě otevření tohoto tématu na půdě Evropské unie by mohlo přispět k řešení problémů mnoha lidí, k omezení rizik spojených s migrací. Ta se dotýká nás všech a nejen mne jako politika.“

Myslím si, že když by se stal propagátorem řešení zdrojů na omezení migrace využitím prostředků z mrtvých švýcarských kont, tj. bez využití stávajících prostředků EU, získal by silné téma pro svoji politickou budoucnost. Pomohl by nejenom nám, ale i sobě, přestože si myslím, že hlavním motem nebyla pomoc jemu samotnému. Došlo by k jeho zviditelnění, což se u politiků počítá. To by vytvořilo předpoklad pro jeho případné další zvolení i za situace, kdy by jej KSČM zařadila opětovně na téměř nevolitelné místo na kandidátce.

Při výše popsaném pohledu na věc bych se jeho angažmá vůbec nedivil. Šel-li se pouze dotazovat, tj. navázat kontakt, jak on tvrdí, pak neočekával jakékoliv riziko. Zatím jsem nečetl nic, z čeho bych mohl dovodit, že si skutečně šel pro nějaké peníze. Nikdo neuvedl, že podepsal výběrčí lístek, příkaz k převodu, prostě nic konkrétního. Skutečně si tak mohl jít ověřit tvrzenou situaci a následně z ní chtít získat politické body.

Koho mohlo napadnout, že místo odpovědného pracovníka povolá recepční bezpečnostní agenturu a policii? Nedivím se pak, že ostražitá policie zadrží osoby, označené bankou za podezřelé a následovně je předá k šetření státnímu zastupitelství. Jednal bych jako policista stejně. Pokud někoho označí za podezřelého banka, jde o rutinní postup. Pro mne je důležité, že státní zástupce nyní věc šetří, v případě Ransdorfa samotného však dal zároveň pokyn k jeho propuštění. Tak by určitě nejednal, pokud by měl k dispozici důkazy, že Ransdorf chtěl banku ošidit, navíc o velké peníze. Musel by předpokládat, že se Ransdorf bude chtít trestnímu stíhání vyhnout. To, že ve švýcarských bankách dochází k nekomunikování s klientem, jsem se přitom včera dočetl i v jednom novinovém v rozhovoru s kolegou v oboru.

Nevím však, jak to skutečně bylo. Proto svoji úvahu označuji jako spekulaci. Připadá mi však mnohem věrohodnější, než řada tvrzení, která se třeba ukáží jako zcela nepravdivá. Spekulace není v rozporu ani s tvrzením Ransdorfa a ani s tvrzením jeho komplice, jak označuje informátora vložený článek. Pokud je moje spekulace správná, bylo by zcela logické, jak Ransdorf postupoval. Šel navázat kontakt, a pokud by to nevyšlo a měl by podezření na účelový postup banky, získal by argumenty do budoucí politické hry. Nečekal ztrátu. Uvidíme, co nám přinese další vývoj. Jsem na něj velmi zvědavý.