Andrej Uvarov: Tři premianti teroru a kradená ropa

Chaos na export + kleptomanie = siamské dvojče

„Islámský stát“ a Ankaru pojí opičí láska k teroru. Ruce od krve má i dnešní  Kyjev. Tím hlubší vzájemné souznění. Teď to vypadá i na zločinné spolčení, loupící z cizího území. Do tajů, které tutlá, nahlíží Andrej Uvarov.

Řeč je o „ropném kontrabandu“. „Separátním ropovodu“ z Iráku i ze Sýrie.  Ankara si ho zřídila v patách „Islámského státu“. K ropě, kradené hrdlořezy, tu přichází za zlomek tržní ceny. Na poplach bije i Mezinárodní energetická agentura (IEA).

Po trase do tureckých přístavů – uvádí i jiné zahraniční zdroje – osciluje na 8.500 cisternových kamionů. Polský portál Forsal dokumentuje, že kontraband už sráží i cenu ropy na komoditních burzách.

Irácká vláda se obrátila i na Radu bezpečnosti OSN. Žádá důsledné šetření, kdo všechno má v kontrabandu prsty. A tvrdé mezinárodní sankce všude tam, kde se to prokáže.   

Kruh se stahuje i kolem Erdogana osobně. Doličné předměty, jež o tom zveřejnila Moskva, to ilustrují názorně. Součástí galerky, jíž IS dodává kradenou ropu, je i prezidentův syn Bilal. Autokratovi, snícím o osmanském  sultanátu, vydržel slib, že padnou-li důkazy, odstoupí, jen pár dní. Kdokoli ta fakta zmíní v tureckých médiích, končí za mřížemi. Zlověstným tempem přibývá i politických vražd. Některé rukama „nevládních ´Šedých vlků´“. Jiné „přímo policejní kulkou“.

Zkrátka však nemají přijít ani ti, kdo tomu dodává „euroatlantické“ krytí. Zuby si zřejmě brousí i Polsko a Litva, proslulé „zaťatou podporou Porošenkova režimu“. A Ukrajina sama – coby „ideální most až k nim“.  Právě „přes Ukrajinu lze totiž kradenou ropu dostat až k Baltu“. A tady je „zjistit, odkud pochází, už nad síly“. „Klíčovým bodem pašerácké trasy je Oděsa.“ V moci „gruzínského klauna, vyhastrošeného za reformátora“.

V tamních „dvou funkčních terminálech, Oděském NPZ a ropovodu Oděsa-Brody, má kontraband po ruce kompletní infrastrukturu“. Dřív jich byla ukrajinská média plná. Teď o nich mlčí unisono. Tím spíš si, píše Uvarov, „troufnu uvést pár fakt, z nichž už se mozaika složit dá“:

Oficiální ukrajinská statistika neskrývá, že objem ropných produktů, procházejících oděskými terminály, citelně klesá. Přiložený originál to dokládá i velice detailně. Meziroční pokles dosahuje až kolem 50 procent. První náměstek ministra infrastruktury Vladimír Šulmejstěr vyrukoval přesto s tím, že je na spadnutí výstavba nového přístavu, jehož součástí má být i ropný terminál. Ukrajina už odjinud, než z Ruska – prohlásil ministr uhelného průmyslu a energetiky Vladimír Děmčišin – nakupuje 170.000 tun ropných produktů měsíčně. O jaké „alternativní zdroje“ jde, je však státním tajemstvím.    

Mozaiku doplňuje i jiná indicie. V listopadu se na aukci, pořádané podnikem Ukrnafta, obchodovalo 143.580 tun ropy. Tuzemské vrty z toho dodají jen  „mikroskopický zlomek“. Z velké částí tak musí jít o „přeprodej“. Už docela dlouho a z unikátně levných zdrojů. Ukrajina bankrotuje, čistý zisk Ukrnafty však láme rekordy. Na nevídaných 28 miliard hřiven poskočil už loni.

Jen logiku, přesahující dnešní konstelaci, má i jiná novinka. Generální ředitel Mezinárodního podniku produktovodů (MTP) Sarmatija Sergej Skripka v pondělí oznámil, že je na spadnutí stavební povolení pro ropovod Brody-Plock, tedy až Polska. Má navázat na stávajících 667 kilometrů ropovodu z Oděsy do Brodů ve Lvovské oblasti. A v situaci, kdy Ukrajina vězí v krizi a dluzích až po uši, k nim přistavět dalších 490 kilometrů potrubí až do sousedního Polska. Úsek z Oděsy do Brodů přitom leží ladem už dnes. Má-li se přesto dočkat prodloužení o další dvě třetiny, důvody musí být krajně atraktivní.  

Mnohé signalizuje už složení společníků MTP Sarmatija: „ázerbajdžánský státní podnik SOCAR, gruzínská Georgian Oil and Gas Corporation Ltd. (GOGC), ukrajinská Ukrnafta, polské Przedsibiorstwo Eksploatacji Rurociagow Naftowych Przyjazn S. A. a litevská AB Klaipedos Nafta.“ Takže „chybí už jen Turecko“, jehož „sultánovi“ se Kyjev klaní bez ustání a až po pás.      

Čistě náhodou se to vše sotva seběhlo najednou i s tím, co podniká Kyjev. Jen co na konvoje kradené ropy, mířící do tureckých přístavů, udeřily ruské vzdušné síly, kope kolem sebe znovu vztekle i Porošenko. Nejenže nechává volnou ruku galerce, demolující stožáry elektrického vedení směrem na Krym, ale „vyhrožuje i jeho námořní blokádou a fakticky zahájil i nové útoky na Donbas“.

Ropa má barvu čokolády. Na trhu ovšem váží mnohem víc. „´Čokoládový hejtman´ maká na tom, aby z něj byl i ´ropný padišáh“.