Thierry Meyssan: Ruské hi-tech v Sýrii mění světový poměr sil

Exkurze systémy, z nichž se tají dech

„Vojenská intervence Moskvy v Sýrii není jen zvratem, šířícím paniku  v řadách sil džihádu. Současné potence ruské armády demonstruje v reálné válce i celému okolnímu světu,“ konstatuje francouzský publicista Thierry Meyssan.

Česky se uvedl už titulem Velký podvod – žádné letadlo na Pentagon nespadlo (2002). Bushovu říkanku o 11. září strhla jako domek z karet.  Teď je zasvěceným, průvodcem jiným šokem. Ruská „demonstrace síly v Sýrii“ – píše - „překlápí strategický poměr sil ve světě“. „Spojené státy právě, nehledě na bezkonkurenční vojenský rozpočet, přicházejí o svou vojenskou převahu.“

Pentagon neví, kudy kam. Jedni tu mají za to, že Putinovo syrské defilé radno co možná zlehčit (a „hledat na něm hlavně mouchy“). Druhým už dochází, že na „konvenčním bojišti už Spojené státy převahu nemají“ – pokud by „jí chtěly dosáhnout znovu, potrvá to dlouhé roky“.

Pro blazeovanou nadutost, panující tu už čtvrt století, je to ledová sprcha. Ruské armádě se jako „druhořadé“ pošklebovali i ministři obrany a zahraničí Robert Gates a Condoleeza Riceová ještě v roce 2008, kdy Moskva ztrestala gruzínskou agresi s USA za zády proti Jižní Osetii.

Teď se jim honí makovicí jiné hlavolamy: „Jak to, že ta samá Ruská federace dokázala svůj obranný průmysl přebudovat a zkonstruovat i vyrobit hi-tech zbraně?“ Čím to, že „tak vážná věc Pentagonu unikla a nechal se předběhnout?“ „Nasadilo už Rusko v Sýrii všechny své nové zbraně, nebo má i jiná překvapení stále v záloze?“

„Zmatek ve Washingtonu nabyl rozměrů, kdy Bílý dům odvolal i oficiální návštěvu premiéra Dmitrije Medvěděva a delegace šéfa ruského generálního štábu.“ A to pár dní „po shodné návštěvě ruské vojenské delegace v Turecku. Pokud jde o operace v Sýrii, má toho Pentagon k projednání pramálo proto, že je co do tamní situace mimo mísu.“ A tak   se „vzteklí ´liberální jestřábi´ a neokonzervativci dožadují zvýšení vojenského rozpočtu“. Dokázali už „zablokovat i stahování vojsk z Afghánistánu“.

Půvabně „bizarní podívaná“ je na „atlantické komentátory“. Po letech dostihů  pohrdlivé přezíravosti teď lomí rukama nad „hrozbou ruského imperialismu“. Jen „zpomalenou politickou adaptací“ na novou situaci není ani rétorika amerických politických a vojenských špiček. „Pentagon jednoduše neví, která bije. Ranila ho hluchota a slepota.“

Prvé varování přišlo už loni 12. dubna. Když se ruský vojenský pilot kochal přelety nad palubou amerického torpédoborce USS Donald Cook (vybaveného nejen raketami Tomahawk, ale i víceúčelovým protiletadlovým systémem poslední generace typu Aegis). Už to signalizovalo,. že „ruské letectvo disponuje zbraní, umožňující vyřadit z provozu všechny radary, řídící obvody a systémy přenosu informací“.

Moskva jednu z jejich centrál instalovala severně od Latákije. A už promenádou nad palubou špičkového torpédoborce dala najevo, že je s to vyřadit „vypnout oči i uši“ druhé strany na ploše o průměru 300 kilometrů. V daném případě to postihlo i základnu NATO v tureckém Incilriku. „Poněvadž k tomu došlo za písečné bouře nebývalého rozsahu, Pentagon měl zprvu za to, že poruchy aparatur způsobila ta, pak ovšem zjistil, že byla vyřazena z provozu rušičkou. Kompletně.“ 

„Základem moderní konvenční války je ´C4i´- jak zní zkratka ze slov ´velení´, ´kontrola´, ´komunikace´, ´počítač´ a ´špionáž´ v angličtině („´Command´, ´Control´, ´Communication´, ´Computer´ and ´Intelligence´“). Satelity, letouny, drony, plavidla i ponorky, tanky a dnes dokonce i sami vojáci, to vše dnes  vzájemně propojuje systém permanentní komunikace.“ Právě s ním stojí i padá „rekognoskace a velení, rozhodující o efektivním řízení boje“. A „právě celý tento systém – nervová soustava NATO – je momentálně vyřazena z provozu v Sýrii i části Turecka“.

A to mj. díky „několika komplexům Krasucha-4“, „rušičkám SAP-18/SPS-171 (ty měl i letoun, korzující nad USS Donald Cook)“ a „vrtulníkům, vybaveným systémem Ryčag-AV“. Doplňuje je „špionážní plavidlo Prijazovyje (vedené v kódovém označení NATO jako Project 864 Vishnya Class)“. Rusko se přitom „zřejmě dohodlo, že komunikaci Izraele – chráněnce Spojených států – ponechá nedotčenou“. A v „jižní Sýrii tak svůj systém nerozmístí“.   

Rázem je k mání i klíč k pochopení toho, proč si „ruské letouny mnohokrát užily výsady průniku do tureckého vzdušného prostoru. Cílem nebylo změřit reakční čas tureckého vojenského letectva, nýbrž ověřit efektivnost vlastních rušiček na daném teritoriu.“ A „z jedné vody zmapovat i to, jak je to v Turecku s dislokací sil džihádu“.  

Právě ruská intervence, zasahující na žádost legální syrské vlády, je i přehlídkou „high-tech střel s plochou drahou letu“. Rakety typu 3M-Kaliber-NK – „ekvivalent amerických RGM/UGM -109E Tomahawk“ – byly odpáleny z kaspické hladinové flotily. K 11 cílům, jichž dosáhly a zničily je, je dělilo na 1.500 kilometrů. „Vzdušným prostorem Iráku a Íránu pronikly, v závislosti na konfiguraci terénu, ve výšce 50 až 100 metrů.“ Místy to braly „pouhé čtyři kilometry od dronů Spojených států“. Cíl neminula jediná. V„porovnání s americkými raketami, které ho, v závislosti na konkrétním typu, míjí v 5 až 10 procentech případů“.

Specifické zadání měla i zvolená trasa. Vedla záměrně územím, jehož „oči a uši“ Moskva z provozu nevyřadila – „aby se NATO předvedly v plné parádě“. Ta „salva přitom názorně ukázala i to, že ´protiraketový deštník´, budovaný  Pentagonem kolem Ruska, polyká neskutečné sumy úplně zbůhdarma“. A právě svou trasou zesměšnila i jeho „oficiální poslání“ – tedy „štítu proti  íránským odpalovacím zařízením“.

Rakety „Kaliber“ lze „odpalovat i z ponorek, rozmístěných kdekoli v oceánu.“ Jsou „s to nést i jaderné hlavice“. To bere vítr z plachet i věřícím v „časovou prodlevu“, díky níž by se jaderný útok vyhnul zdrcující odvetě. Dojít až na „jadernou výměnu, Ruská federace by byla zničena Spojenými státy – a totéž i v obráceném gardu“. Jít „jen“ o konvenční střet, tahá však za kratší konec Washington.  

Zhodnotit „situaci na syrském bojišti je jen v silách Ruska a Syřanů samých. Všechny vojenské informace z jiných zdrojů, včetně sil džihádu, reálný základ postrádají.“ Protože „úplný přehled už má jen Rusko a Sýrie.“ „Moskva a Damašek z té výhody profitují programově, a své operace proto drží v tajnosti.“

Ze zdrojů, které dostupné jsou, se dá však vyvodit, že „zlikvidováno už bylo minimálně 5.000 džihádistů, včetně několika velitelů Ahrar el-Sham, al-Kájdy i Islámského emirátu“. I to, že „přinejmenším 10.000 žoldáků prchlo do Turecka, Iráku a Jordánska“. „Syrská arabská armáda a Hizballáh dobývají cílová území zpátky, aniž by s tím čekaly na slíbené íránské posily.“

Ruské „vzdušné údery by měly skončit do pravoslavných vánoc. Teprve pak lze dát odpověď na otázku, zda Rusko rozdělanou práci dovede do konce i vůči silám džihádu, které našly azyl v Turecku, Iráku a Jordánsku. Pokud ne, Sýrie sice zachráněna bude, problém však zůstane nevyřešen i nadále. Muslimské bratrstvo po pomstě prahnout nepřestane.“ A „na to, že Spojené státy ho s gustem využijí i jinde, se dá vzít jed“.    

Labužník sdělení, s jakým Meyssan přichází, ocení i pár ilustrací přímo od pramene. Najde je jako další přiložené originály.