Eric Margolis: Jak tu migrační povodeň zastavit?

Totálním embargem na teror proti Sýrii

Jen si vzpomeňme, jak se Amerika vztekala, když se Francie roku 2003 postavila proti invazi do Iráku, píše Eric Margolis. Spisovatel a publicista z USA, jemuž však dává slovo hlavně Kanada. Přesněji deník The Toronto Sun.

Své retro, k němuž je nahluchlá i česká nomenklatura Velkého bratra, graduje  v článku, nazvaném Jak tu záplavu uprchlíků zastavit:   

„Prezident Jacques Chirac a premiér Dominique de Villepin tehdy George Bushe varovali, že nevyprovokovaná agrese proti Iráku destabilizuje Střední východ a vystaví nevýslovným hrozbám i Evropu“.  

Amerika pak přejmenovávala i hranolky – z „French Fries“ („francouzských smažených“) na „Freedom Fries“ („hranolky svobody“). Ne a ne ovšem dát ani na varování Saddáma Husajna, že si koleduje o „Pramáti všech bitev“ a „bránu do pekla“.

„Tím, kdo měl naprostou pravdu, bylo francouzské vedení a Saddám.“  Doklady jsou hned dva: „vlny zoufalých běženců ze Středního východu, zaplavující Evropu“ - a „rozzuření běsi ´Islámského státu´“.

„Bushova administrativa si, za izraelského aplausu, vzala roku 2006 do hlavy, že napadne Sýrii a v Libanonu zdecimuje Hizballáh. Bush se tehdy kasal před Tony Blairem, že Spojené státy zaútočí i na Pákistán. Invaze do Sýrie se nekonala proto, že pár inteligentních lidí postavilo Washington před otázku,  koho pak v Sýrii dosadí k moci. Jedinou alternativou Asadova režimu tu totiž bylo ilegální Muslimské bratrstvo. Washington nechtěl mít s politickým islámem nic společného, a invazi proto odložil.“

„Jenomže Saúdové si za ´bratrstvo´ vytvořili náhražku: ranec krvelačných  fanatiků džihádu pod tuctem různých názvů, takzvaný Islámský stát, neboli IS. A ty vypustili proti Asadovu režimu v Damašku s Íránem za zády,  někdejšímu spojenci Spojených států.“

„Džihádisty vyzbrojily, nasměrovaly a vycvičily Spojené státy, Británie a Francie v Libanonu a Jordánsku. Financovala je Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty – pod striktní podmínkou, že samo saúdské království nechají na pokoji.“

„Nenávist mezi sunnitskými a šíitskými muslimy rozžehly americkié týmy psychologické války.“ V duchu „taktiky ´Divide et impera´, jež se tak osvědčila v Iráku“.

Pár let „nato vypukla v Sýrii bouře a po čtyřech letech městské války ji změnila v trosky. Z 22,8 miliónu Syřanů je 9,5 miliónu běženci: 6,5 miliónu uvnitř země a 3 milióny těch, co prchli do Turecka, Libanonu a Jordánska.“

„Teď vlna převážně syrských uprchlíků vyrušuje Evropu. Většina z nich to bere do Země zaslíbené v Německu a to je přijímá nevšedně velkoryse a laskavě.“  Na „rozdíl od Maďarska, Slovenska, Polska a Čechů, kteří se vyjádřili na rovinu hned od počátku, že si žádné muslimy nepřejí, přestože spousta syrských běženců jsou křesťané“.

O moc přívětivěji se netváří ani Francie. Kanada bývala „majákem všech psanců“. Teď tu však vládne „islamofobní a fanaticky proizraelský premiér Stephen Harper“. „Přijmout aspoň nevelký počet běženců ho donutilo teprve veřejné pohoršení.“

„Izrael loni nabídl 600.000 francouzským Židům, ať přijedou a usadí se v zemi.“ „Arabským uprchlíkům však vzkázal, že pro ně tu místo není.“ Nic nového pod sluncem: „Dědictvím etnických čistek arabské populace z let 1947-48 je pět miliónů palestinských běženců bez vlastního státu.“

„Jak zastavit dnešní záplavu politických uprchlíků? Tím, že se zastaví válka  Západu proti Sýrii. Teď hned. Že se přestane vyzbrojovat a financovat džihád proti Asadovi. Utnou-li Spojené státy, Francie, Británie a Saúdi džihádu přísun zbraní a peněz, zastavit syrskou krvavou lázeň je v jejich silách obratem.“

„Evropa – a zvlášť Německo – sice syrských běženců ze střední třídy může využít“. „Ekonomické uprchlíky z černé Afriky, ohlížející se po lepším životě, však nepotřebuje a přijímat by neměla. Ty třeba obrátit čelem vzad a poslat zpátky domů, jakkoli těžké se to může zdát.“  

„Připomenout si, před čím varovali Chirac a de Villepin, tváří v tvář farizejskému moralizování, jež člověk kolem běženců slyší na Západě, není od věci.“ Na „3,1 miliónu běženců je dílem americké invaze v Iráku. Další milióny – válek v Afghánistánu, Libyi, Somálsku i dalších zemích.“

„Důsledkem zpackaných vojenských zásahů Západu jsou bez jediné výjimky.“

„Farizejské moralizování“ je estrádou groteskní prázdnoty. Jen co se alkoholici „pravdolásky“ prodrali ke korytům, vyrazili „stříhat dráty“. Ty se teď ježí i napříč „Schengenem“.  „Stará Evropa“ vyhrožuje té „nové“, že jí zkrátí i o kus žvance, za který vyměnila většinu své suverenity.

Na co se smrskly všechny ty „evropské hodnoty“?