Peter Koenig: „Změna režimu“? Proč ne, ale k lepšímu

Nad prohrami a výzvami řeckého rozcestí

Před pár dny se „Řecko mohlo stát branou do nové Evropy“. „Předvést jí, jak se suverenita, autonomie, sebeurčení – a hlavně demokracie, ta moudrost darovaná Řeckem Evropě před 2500 lety – dá vydobýt zpátky,“ píše Peter Koenig.

Má za sebou 30 let ve Světové bance. Pracoval tu hlavně na projektech v oboru životního prostředí a vodních zdrojů. Z první ruky tak vytěžil i vázaný mix beletrie a tvrdé faktografie, nazvaný Imploze – ekonomický thriller o válce, ekologické destrukci a korporátní chamtivosti (Implosion – an Economic Thriller about War, Environmental Destruction and Corporate Greed). Je i spoluautorem jiné knihy – Světový řád a revoluce – eseje z rezistence (The World Order and Revolution – Essays from Resistance).  

Na Řecku ho trápí – není sám – hlavně kapitulace na příležitost stát se předvojem evropské demokracie, suverenity a autonomie i tentokrát: „Pro svůj žal, vztek a zlost nemám slov…Pan Tsipras a jeho malý izolovaný tým ze Syrizy vyrazili, navzdory demokratickému a většinovému NE řeckého lidu, do Bruselu přistoupit na ještě horší ´balíček´, než jaký týden předtím lidé odmítli v referendu. Podpisem Memoranda o porozumění nabídli supům z Evropy, Washingtonu a Wall Street rozprodej vlastní země…Zločinecká ´Trojka´ dostala zelenou vysát z Řecka i zbytky veřejných statků a služeb do mrtě.“

„Tsiprasovi a jeho týmu možná vyhrožovali – stylem popsaným v ´Doznání ekonomického zabijáka´ od Johna Perkinse. Tihle banditi z washingtonské ´Trojky´ nemají sebemenší skrupule. Proč si to ale Alexis Tsipras – pokud mu skutečně vyhrožovali – nechal pro sebe a nezměnil to ve věc veřejou dal to najevo seznámil s oznámil to světu? Právě to udělal Chávez, ekvádorský Correa i mnozí jiní už před nimi. To by byl ten vůbec nejlepší ochranný štít.“

„Otázka totiž zní, kam až integrita sahá. V případě státníka a lídra země by žádné hranice mít neměla.“

„Řecko, jež se mohlo stát vstupní branou do nové a znovu suverénní Evropy, řadí zpátečku.“ Teď ale „místo toho otevírá bránu invazi supů z Washingtonu a Bruselu, banksterů a lupičů“. To, „jak to premiér Tsipras minulou neděli v Bruselu dohodl (sic), není jen velezradou řeckého lidu – ale Evropy“.

Tím víc jí teď „hrozí úplná kolonizace“. „Repríza německého hnědého moru.“ Ten sice „v 30. letech také viděl kdekdo, hlesnout, natož se mu postavit si však netroufl nikdo“.   

„Dnes už to závisí na řeckém lidu samotném.“ Na „tom, zda najde sílu k solidaritě, schopné vyloupení Řecka i negaci demokracie, spuštěné ze řetězu v Řecku i v Evropě, zabránit.“

Ve „finále však i na nás všech, 99,99 procentech Evropanů i Američanů“. Na tom, zda „ulice okupujeme tak dlouho, než prosadíme ´změnu režimu´ neoliberálních vlád a atentátnických finančních doktrín“.

„Nazvěme věci pravým jménem – tím, kdo je na řadě příště, jsme my sami. Masakr už se dal do pohybu.“  

Otázka, z níž se odvíjí vše, tak stojí znovu na ostří nože: „Svoboda, to je respekt k hlasu lidu,“ A  „právě o něm je demokracie“.

Není to parádní inspirace? „Změna režimu“? Proč ne, ale k lepšímu?