Nafeez Ahmed: Obětí „války proti teroru“ jsou minimálně 4 milióny

Nad novou studií špičkových amerických lékařů

Washingtonská asociace Lékaři za sociální odpovědnost (PRS) publikovala studii o lidských obětech „války proti teroru“. Text,  sestavený i řadou laureátů Nobelovy ceny, je jen za posledních 10 let kvantifikuje v řádu 1,3 – 2 miliónů.

Na portálu Middle East Eye ho komentuje Nafeez Ahmed, nositel Project Censored Award, udělované za investigativní kuráž britským deníkem Guardian. Léta ho publikují i Foreign Policy, New Statesmen či Independent.

Nový nález interdisciplinárního týmu, vedeného ředitelem výzkumného centra University of California dr. Robertem Gouldem  a prof. Timem Takaro ze Simon Fraser University, ovšem „média v angličtině zamlčují téměř kompletně“. Přesto – či vlastně právě proto – že coby „bilance, kolik lidí zahubila ´válka proti teroru´ vedená USA a Velkou Británií“ nemá obdoby co do renomé autorů i metodologie a vědního zázemí.

Právě za to jí skládá hold i bývalý náměstek generálního tajemníka OSN dr. Hans von Sponeck: studie je „významným příspěvkem k překonání propasti mezi hodnověrnými odhady obětí války, zvláště z řad civilní populace Iráku, Afghánistánu a Pákistánu, a ciframi tendenčními, zmanipulovanými či zfalšovanými“.

Mediální mainstream operuje nejčastěji s cifrou kolem 110.000 lidských obětí. Nový text hodnotí velice kriticky ji i uplatněnou „metodologii“. A uvádí konkrétní kauzy, kde vědomý švindl bije do očí. Tak třeba „statistika“ Iraq Body Count (IBC), na niž se dominantní média odvolávají nejvíc, uvádí v iráckém Nadžáfu 1.354 obětí. Jen identifikovaných těl, skosených „válkou proti teroru“, se tu přitom našlo na 40 tisíc. Rozdíl mezi realitou - a podobnými „statistikami“ – osciluje v řádu 30–40násobku i v řadě jiných lokalit.

Prominentní britský Lancet uváděl už roku 2006, že jen v Iráku agrese zahubila na 655.000 civilistů. Vyvolal ostrou polemiku. Doznívá dodnes. Nová americká studie se však přiklání právě k jeho závěrům. Hodnotí je jako „nejlepší ze všech dosavadních aproximací“ – v kontrastu se „statistikami“, „těžce závislými na okupační moci“. Jen v Iráku - konstatuje dokument PSR- má „válka proti teroru“ od roku 2003 na svědomí kolem miliónu obětí.  

Masakr tu však začal už válkou v Zálivu v roce 1991. Obludně vražedné konto měla i politika navazujících sankcí. „Nezpochybnitelné údaje OSN dokládají, že následkem brutálních západních sankcí zahynulo 1,7 miliónu iráckých civilistů, polovinou z nichž byly děti. Tato masová smrt byla zřejmě cílem. K položkám, zakázaným sankcemi OSN, patřily i chemikálie a zařízení, mající zásadní význam pro irácký systém čistíren odpadních vod.“

Profesor Thomas Nagy z George Washington University se propracoval i k tajnému dokumentu, jímž tehdy politiku vůči Iráku koncipovala americká vojenská rozvědka Defence Intelligence Agency (DIA). Byl to – jak o něm napsal – „manuál genocidy“. Zahrnoval totiž i „puntičkářsky propracovaný plán“, jak „během deseti let zpustošit systém čistíren odpadních vod“ natolik, až to povede i k „masovým epidemiím, likvidujícím značný díl irácké populace“.

Vezme-li v potaz i toto vše, už „válka, řízená Spojenými státy v letech 1991 až 2003, zabila 1,9 miliónu Iráčanů“ a ta „od roku 2003 kolem 1 miliónu dalších“. A „během dvou desítek let tak dohromady skoro 3 milióny“.

Propastný rozdíl je i mezi skandální realitou – a ciframi zdrojů, které ji  bagatelizují – „války proti teroru“ v Afghánistánu. Ani její oběti nelze  omezit na ty, koho zahubily nálety a razie okupačních sil. Nejblíž reálné  bilanci je zřejmě kniha Body Account: Global Avoidable Mortality Since 1950. Už roku 2007 ji publikoval profesor Gideon Polya, biochemik z melbournské La Trobe University. Ten sumu „úmrtí, k nimž by jinak nedošlo“ - a má je na svědomí i „deprivace následkem okupace“ – od roku 2001 do data, kdy knihu odevzdal do tisku, kvantifikuje v řádu 3 miliónů. Na 900.000 z nich připadá na děti do pěti let.

„Intervence Spojených států v Afghánistánu“ – připomíná autor - přitom započala už dávno před 11. zářím 2001 a navazujícím úderem amerických jednotek. Právě jejich „tajná vojenská, logistická a finanční pomoc Talibánu“ přispěla drahnou měrou k tomu, že dokázal „násilím ovládnout téměř 90 procent afghánského území už na prahu 90. let“. K bilanci „úmrtí, k nimž by jinak nedošlo“, tak třeba připočíst i následky této politiky. „Úhrnné afghánské konto přímých i nepřímých důsledků intervence, dirigované Spojenými státy, se tak od počátku 90. let pohybuje v řádu 3 – 5 miliónu úmrtí.“  

Okupační jednotky „žádnou evidenci svých civilních obětí ani nevedou“. „Západní vlády jsou k nim indiferentní.“ To nutně limituje i práci vědeckých týmů, usilujících o seriózní zmapování tragédie. Z dostupných dat lze „celkový počet úmrtí následkem západních intervencí v Iráku a Afghánistánu od 90. let“ – „lidí zabitých přímo i v důsledku dlouhodobé deprivace, způsobené válkou“ - kvantifikovat minimálně v řádu 4, spíš ovšem 6 – 8 miliónů.

Pro „většinu z nich se hledá omluva v boji s tyranií a terorismem“. Ten švindl prochází jen díky „mlčení médií s masovějším vlivem“. Především jeho přičiněním „nemá o reálném rozsahu teroru, páchaném v Iráku a Afghánistánu tyranií USA a Británie, většina lidí sebemenší ponětí“.