Alexej Pimanov: „Kanzler Akt“ a dráty omezené suverenity

Německo, stavěné do latě, škodí celé Evropě

Ten džin je z lahve už osmým rokem. Špunt z ní vytáhl Gerd-Helmut Komossa, bývalý šéf německé vojenské kontrarozvědky MAD. Svou knihou Německá karta. Tutlaná hra tajné služby. Zprávu podává šéf MAD.

V originále Die deutsche Karte. Das verdeckte Spiel der geheimen Dienste. Ein Amtschef des MAD berichtet. V Německu nevyšla. Jen  v rakouském Grazu. Za dráty omezené suverenity, držící po krkem lídra EU, dala nahlédnout epochálně.  

V Německu to vyvolalo poprask. Doznívá dodnes. Česká média, dušená  týmiž dráty, hodila mrtvého brouka. Vrcholem kuráže byly noticky, pasující generálovo svědectví na kontroverzní (ne-li náměsíčně konspirační). Tolik autocenzury si nenaložila ani Amerika. Ilustruje to i zpráva CNN, již nabízíme v příloze. 

Jak moc Německo je či není suverénní, však už není jen o rentě, plynoucí za Velkou louži. Válka na Ukrajině je intrikou, jíž Velký bratr škodí jak Rusku, tak Německu a celé Evropě.

Tím energičtější kroky čeká od Berlína. Ten to však zatím hrne stylem chytré horákyně. Velkému bratru ustupuje i tam, kde si tím očividně ubližuje i on sám.

Alexej Pimanov za tím vidí právě to, co světu odtajnil už generál Komossa. Tedy Kanzler Akt, supertajnou součást předávacího protokolu z 21. května 1949, jímž americká (a s ní britská a francouzská) okupační správa předávaly moc do rukou Spolkové republiky Německo. Přesněji taxativní výčet sfér, v nichž to, že jeho země vyhoví Washingtonu na slovo, garantuje sám kancléř. Vázacím aktem, podepsaným dřív, než mu jeho Amt začne říkat pane. 

Kanzler Akt podle Komossy zahrnuje i subordinaci německých masových médií. A dispoziční právo Washingtonu vůči zlatu německého státu. Hlavně však těsné mantinely suverenity v zahraniční politice. To vše minimálně na sto let (a podle jiných zdrojů až do roku 2099).

Když ten džin z lahve vyletěl, dotazům médií neunikl ani Amt dnešní  kancléřky. Kanzler Akt prohlásil za prachsprostou fámu. Pimanov ovšem nabízí i titulní stranu dopisu Dr. Rickermanna z Amtu, jenž má podobné lapálie v kompetenci. Ten státním špičkám raportuje, že čtvrtá kopie fasciklu z května 1949 není k nalezení. A pro případ, že s ní někdo vyrukuje, nabádá zatloukat, zatloukat, zatloukat.

Dokument dává slovo i generálu Juriji Drozdovovi, dříve šéfovi onoho útvaru sovětské rozvědky, řídícího agenturu bez diplomatického pasu. Na téma, proč Komossova kniha vyšla v Rakousku, a ne doma. I čím si vysvětlit, že se generál krátce nato vypařil – a kde je mu konec, se neví dodnes. Chytlavou pikantérii nabízí i k tanečkům, jež kolem války na Ukrajině kroutí dnešní Kanzler Amt. Angela Merkelová – říká pro změnu tenhle generál v.v. – má za sebou i studia právě v Doněcku

Těm, kdo dokument opatřili i českými titulky, patří díky. Jistě je ocení i ti, kdo navštěvují naše střípky.