Les Leopold: Jak vydělat milión dolarů za hodinu

Kniha, sršící sarkasmy, míří až k jádru dnešní krize

Les Leopold to bere proti proudu nonstop. Tomu hlavnímu  (“mainstream”). Roky šéfuje dvěma neziskovým školám – Institutu práce (The Labor Institute) a  Institutu veřejného zdraví (The Public Health lnstitute). Pilně rejdí i nezávislým  kyberprostorem. Knižně vydal už roku 2009 Vykradení Ameriky: Jak wallstreetské hrátky s přeludy zdecimovaly naše pracovní místa, důchody a prosperitu a co se tím dá udělat (The Looting of America: How Wall Street´s Game of Fantasy Finance Destroyed Our Jobs, Pensions and Prosperity, and What Can We Do about It).

Teď dopsal jiný paličský titul - Jak vydělat za hodinu milión dolarů: Proč se hedgeovým fondům daří tunelovat bohatství Ameriky (How to Make a Million Dollars an Hour: Why Hedge Funds Get Away With Siphoning Off America´s Wealth). Je o “politicko-ekonomickém systému, umožňujícím lidem, kteří sami nevytvářejí vůbec nic, zato však hazardují úplně se vším, aby beztrestně vládli financím zbytku společnosti a svým nicneděláním vydělávali kolosální sumy peněz”.

Autor měl pádný důvod spěchat. Burzovní indexy znovu raketově rostou – přesněji ty v Americe (v Praze je to bída s nouzí). Tím snáz se bulíkuje i lehkověrným duším, jimž to nadělí jen další znárodněné dluhy, že se co chvíli vrátí staré dobré časy před krizí, řádící od roku 2008.

Leopoldovi nechybí – podotýká právem recenzent Nomi Prins – velký dar “dekonstruovat” hantýrku velkých financí. Zvládá to vrchovatě “sardonickým a uštěpačným tónem”. Celou tu navoněnou bídu ducha převádí na jakési desatero, o němž piráti finančních trhů veřejně nehlesnou, o to pedantičtěji se jím však sami řídí. Aspoň pár příkladů:

“Krok č. 2: Ber, nic nevytvářej (Take, Don´t Make)” - coby pravidlo “manažerů hedgeových fondů, kteří netvoří absolutně nic hmatatelného”, o to “skandálnější jsou však jejich odměny”.

Nebo “Krok č. 7: Neříkej nic, co by se blížilo pravdě byť je na dálku”.

Či “Krok č. 9: Hazarduj, až když víš, kdo vyhraje” - coby zásada “manažerů, co inspirují spousty posvátné úcty na stránkách podnikatelských magazínů i knih, aniž by vykonali cokoli bůhvíjak odvážného či prokazujícího moudrost”.

A také třeba “Krok č. 3: Trhej na kusy celé země, poněvadž právě tam jsou na dosah pořádné peníze” - coby manuál hráčů kalibru George Sorose.    

Každý z těch šejdířských kánonů autor provází i barvitými ilustracemi. Nejsou ze světa koňských handlířů. Lemují životopisy celebrit, rozvalených v nejvyšších patrech. Leopold dokumentuje, jak právě odtud se “manipuluje naším hospodářstvím ze zákulisí” - a “jedinou doktrínou, již tyto kruhy sledují, je aby většina peněz skončila za jejich nehty”.

Na živých příkladech ukazuje, že “hedgeové fondy” nejsou partami kurážných chlapíků a děv, nasazujících vlastní kůži. Že jsou to tykadla prime banks, hazardující s penězi jiných lidí (other people´s money, OPM), deponovanými v těchto vážených finančních domech. Že i “kolaterálně kryté dluhopisy” (“collateralized debt obligations”, CDO) jsou perverzním vynálezem velkých bank. “Hedgeové fondy” jim je jen “spravují” (aby to “nalákalo víc investorů, zemí a penzijních fondů”). Kukaččí vejce “toxických aktiv”, která se z těch švindlů líhnou, přitom zanášejí i do “malých bank napříč Evropou”.    

Platit idylka, již o neviditelné ruce trhu recituje hlavní proud, “hedgeové fondy” by  za krize musely zkrachovat jako první. Nejsou to “difuzéry, nýbrž zdroje a bacilonosiče rizik”. Právě ty ovšem vydělávají i na krizi, na níž mají lví podíl. Například fondu Appaloosa stačilo “vsadit” včas na to, že americká vláda – v rozporu se všemi svátostmi “tržní ideologie” - nenechá padnout ani banky, zralé na konkurs. Už do roku 2009 mu to vyneslo 4 miliardy dolarů. Nebyl zdaleka sám. Ty zdánlivě kurážné “sázky” se uzavíraly, až se v zasvěcených kruzích vědělo, že vláda udělá právě to.

Roku 2009 snil i Les Leopold, že přehledné panoráma, které otevřela krize, zazvoní morálnímu hazardu hranou. Jenže i “progresivisty”  uhranul Barack Obama, z “nějž se vyloupl ten, kdo nechce být Franklinem Delano Rooseveltem a jehož volbu podpořila i část Wall Street”.

Otázky, k nimž to autora vede, hýří pramalým optimismem. Tím přesněji míří až k jádru věci: “To opravdu potřebujeme ještě větší depresi, následovanou Třetí světovou válkou,  aby se rámec otřásl v základech? Jsou ti lidé čistě sociopaty - operujícími v prostředí, vytvářeném apologety sociopatů – natolik oddělenými od zbytku lidstva jako ten hanebný malý král ve ´Hře trůnů´, že věří ve svůj majestát i právo zdecimovat úplně všechno ve jménu finanční ´efektivnosti´.”

Zná někdo důkaz opaku?