Pino Arlacchi: „Kissingerův efekt“: jak USA spáchaly sebevraždu Evropy
Žádná země nikdy neprofitovala z dlouhotrvající války ( Sun -tzu)
Henry Kissinger říkával, že být nepřítelem Spojených států může být nebezpečné, ale být jejich přítelem je smrtelné. A v případě dnešní Evropy spočívá osudovost, „Kissingerova faktoru“, v ekonomické sebevraždě, kterou jí vnutily Spojené státy a která vyvrcholila válkou na Ukrajině, dlouho připravovanou a podněcovanou. Sebedestruktivní poslání našeho kontinentu předpověděl již před dvěma stoletími Nietzsche pojmem „evropský nihilismus“. Jeho generální zkouškou byly obě světové války 20. století a cesta ke konečnému řešení začala vazalstvím vůči USA nastoleným po roce 1945. Podřízenost Evropy nebyla lineární. Odvíjela se ve střídavých fázích s nárazy nezávislosti, během nichž starý kontinent znovu získal svou suverenitu.
Největším otřesem byl vznik Evropské unie a měny euro, která by mohla být alternativou k dolaru. Poté se však stále více propadala až do současné terminální fáze.
Roztržka s Ruskem v roce 2022, s válkou na Ukrajině, obrací cestu EU na východ a maří vzorec jejího kapitalismu. Tato roztržka s sebou nese tři smrtící důsledky, které se budou v příštích letech zhoršovat, pokud nedojde k reakcím diktovaným pudem sebezáchovy. Prvním důsledkem je pokračování dlouhodobé stagnace evropského kapitalismu, která začala v 70. letech 20. století. Prognózy měnového fondu hovoří jasně: HDP Unie zůstane na rozdíl od USA, Ruska a zbytku světa nejméně tři roky blízko nuly.
Zastavení je z velké části způsobeno sankcemi proti ropě a plynu, které Evropa před rokem 2022 nakupovala za nízké ceny od Ruska. Ropa a plyn, které od vypuknutí války nakupuje od USA za ceny až 4-5krát vyšší.
Nikdo nemluví o skutečných podmínkách zásobování energií. Najdete stovky článků o tom, jak se nám podařilo během jednoho roku snížit dovoz plynu z Ruska, a téměř žádný z nich nemluví o šílených cenách za energie, které nyní platíme USA. USA dotlačily své evropské spojence k extrémním sankcím proti Moskvě. Během několika týdnů od zahájení nepřátelských akcí tlačily na to.
Ukrajinu k boji namísto uzavření již téměř dojednané dohody. A dílo dokonaly zničením plynovodu Nord Stream v září 2022: to vše za bílého dne, poté, co Biden varoval spojence, že plynovod je odsouzen k zániku. Válečný akt proti Německu spolkla jeho elita, jako by se nic nestalo. Právě těmito metodami si USA zajistily první místo vývozce zkapalněného plynu do Evropy a světa.
Evropa se také stala první destinací jejich ropy: 1,8 milionu barelů denně oproti 1,7 do Asie a Oceánie. Úder „jako od Kissingera“ proti transatlantickým spojencům, který podle odhadu Bruegelova centra stojí téměř jeden a půl procentního bodu HDP Evropské unie. Úder, který je největší cenou války NATO proti Rusku.
Připočteme-li k tomu výdaje na zbrojení a další břemena spojená s válčením, dostaneme se - opět podle Bruegelova centra - na částku 316 miliard eur, což se v roce 2022 rovná 2 % HDP Unie. Číslo, které se v roce 2023 zvýšilo a které shodou okolností odpovídá rozdílu mezi +2,4 HDP USA a +0,4 HDP Unie. To vše se děje prostřednictvím sebevražedných smluv, které Von der Leyenová a různé evropské vlády podepsaly s USA a které chrání strýčka Sama před případným zmoudřením protistrany prostřednictvím více než pětiletých splatností. Rostoucí ceny energií jsou také zodpovědné za 40 % nárůstu inflace v Evropě. A dalších 40 % je způsobeno superzisky evropských dovozců plynu. Není tedy divu, že server Politico.eu sbírá výlevy bruselských vysokých manažerů „rozzuřených na Bidenovu administrativu, která hromadí jmění z války na úkor evropských zemí. USA jsou zemí, která na válce vydělává nejvíce, protože prodávají více plynu za vyšší ceny a protože prodávají více zbraní“ (24.11.2022).
Tím však příběh evropského nihilismu nekončí. Druhým smrtícím prvkem je prudká ztráta konkurenceschopnosti evropského průmyslu vůči americkému v důsledku prudkého růstu cen energií. Neexistuje žádný domácí zpracovatelský průmysl, který by dokázal odolat čtyřnásobným nákladům na energie oproti svým konkurentům. V útrpných a zbabělých zprávách Draghiho a Letty o budoucnosti evropského systému nenajdete žádnou zmínku o „Kissingerově faktoru“. Nejvíce poraženou (či spíše sebepoškozenou) zemí je Německo, které je svědkem destrukce své průmyslové základny a útěku stovek svých podniků do Spojených států. Ty přilákaly i pobídky zákona o snižování inflace. Jedná se o směs výhodných opatření, která se rovnají nechvalně proslulé bruselské „státní pomoci“, kterou Biden rozdává svým „přátelům“ za Atlantikem, aby je přiměl přesunout celé části svých výrobních aparátů do USA.
Z bájného Německa se stala deindustrializující se země, která má nejhorší výsledky ze všech vyspělých ekonomik: HDP v letech 2023-24 dosáhne -0,3 %. Třetím smrtícím lektvarem, který musí Evropa spolknout, je konec jejího růstového modelu posledních třiceti let, založeného na Rusku a Číně. Byl to sám Josep Borrell, kdo v říjnu 2022 otevřeně prohlásil velvyslancům EU, že „naše prosperita byla založena na Číně a Rusku: energetice a trhu. Levná energie z Ruska a přístup na čínský trh pro dovoz, vývoz, investice a levné spotřební zboží... Ten svět už není“. Zánik tohoto vzorce růstu uvrhl zbytky evropského kapitalismu do slepé uličky. Rusko na střet s Evropou reagovalo urychlením své integrace do stále úspěšnějšího asijského hospodářského prostoru. Během pouhých dvou let vzrostl ruský obchod s Asií z 26 % na 71 %. V tomto prostoru se Čína a Indie stávají ještě konkurenceschopnějšími než Evropa a Spojené státy díky slevě z ceny uhlovodíků, které se nyní dovážejí z Ruska. Prostor, který se stal také bezpečnějším, protože transakce mezi asijskými velmocemi nyní probíhají prostřednictvím jejich národních měn namísto dolarů.
Může tedy někdo tvrdit, že existuje alternativní model růstu evropského kapitalismu k tomu, který právě zničil „Kissingerův faktor“? Může neoliberální blábolení o „více trhu“ a „více Evropy“ někdy nahradit věrohodný nový narativ o místě Evropy v postamerickém a multipolárním světovém řádu, který se nyní jasně objevil?
další článek |