Michael Morris: Co nesmíte vědět!

Již léta pozoruji, jak stále více lidí v mém okolí (snaživí a slušní lidé) přichází o práci a z donucení se musí profesně „osamostatnit“ a to jim stačí sotva k přežití, protože nárok na podporu v nezaměstnanosti nemají. Znám mladé, vzdělané a velmi motivované lidi, kteří léta tvrdě pracují, aniž by jim za to někdo zaplatil. Jsou to praktikanti, vykořisťovaní moderní otroci. Během pravidelných pracovních pobytů v USA jsem si všiml, že v posledních letech rapidně narostl počet bezdomovců. Viděl jsem akademika v dobrém obleku, jak přespává v autě, protože přišel o dům. Vzpomněl jsem si, jak žebráci v Berlíně a Londýně stojí fronty u popelnic, aby sehnali k jídlu alespoň nějaké zbytky, a napadlo mne, že sbírání zálohovaných lahví se z nouze změnilo v povolání. Viděl jsem, jak se bída jako šedá clona znovu roztahuje nad celým západním světem, zatímco hrstka jedinců stále bohatne.

Současně s tím jsem slyšel z médií hlášení, která se mi snažila namluvit, že prý je vše v pořádku, že jsme v období rozmachu, kráčíme vstříc růžové budoucnosti, z které všichni profitujeme. Avšak svět kolem mne byl úplně jiný,
než jak ho líčila média. A tak jsem se ptal sám sebe: Proč ? Jak to, že vidím co ostatní nevidí ? Závisí to na mém vnímání a postřehu ? Je za tím nějaký systém, a jestliže ano, tak jaký ? Ovládal mne stále silnější pocit, že žijeme ve světě klamů a že někde blízko cosi dřímá a chtěl jsem zjistit, co to je.

Začal jsem pátrat. Pokaždé, když jsem četl nebo slyšel něco, co mi nedávalo smysl (což se stávalo stále častěji), pátral jsem po tom. Zpočátku bylo všechno zmatené. V krátké době jsem měl na psacím stole chaos papírků s poznámkami. Prolistoval jsem hezkou řádku knih s oslími rohy a zažloutlými štítky. Celé dny a týdny jsem brouzdal po internetu a narážel na nejrůznější konšpirační teorie, které mne zpočátku obveselovaly, později ale začínaly šokovat. Tiskl jsem si texty, ukládal v počítači data a v krátké době jsem zcela ztratil přehled. Kdesi venku, ve virtuálním světě, jsou tisíce hledajících, jež si pokládají podobné otázky jako já. Většina odpovědí ale působí jako čiré fantazmagorie. Předkládají tvrzení, aniž by měli důkazy - ale alespoň se ptají.

Nejsem učený odborník na ekonomii, ale těch několik semestrů, co jsem ji studoval, stačí. Jednak abych věděl, že tento obor může být k smrti nudný, jednak abych ovšem i pochopil, že světová hospodářská krize, která oficiálně propukla v roce 2007, není v roce 2011 ještě ani zdaleka zažehnaná. Právě naopak ! Teprve se naplno rozběhla. Zjistil jsem, že mnohá tvrzení, jež novináři a ekonomové pouštěli do médií, byla prostě nepravdivá a nedávala
nejmenší smysl.

Věděli více, než si uvědomovali, ale zároveň byli postižení profesní slepotou. Zjištění, že hospodářství, bankovnictví a politika se hrají s falešnými kartami, mi nic nového nepřineslo. Rozdíl byl pouze v rozsahu, v jakém se mi vše zjevilo a který jsem evidentně podcenil. Řečeno slovy Shakespearova Hamleta: „Je něco shnilého ve státě dánském.“ Vše smrdělo až do nebes, až se mi dělalo zle.

Zabýval jsem se do hloubky peněžnictvím a vytušil jsem, že klíč ke všemu leží právě tam. Výsledek těchto pátrání byl otřesný a zdrcující, neboť jsem zjistil, že peníze nejsou to, za co jsem je považoval. Spíše než platidlo byly spíše prostředkem k vytváření (ú)tlaku. Zjistil jsem, že banky si smějí peníze svobodně vymýšlet. To mne však na univerzitě nikdo nenaučil. „Jak to banky dělají ?  Komu patří ?“ Teď jsem to chtěl vědět přesně ! Opět následovaly týdny sisyfovské práce, táhnul jsem to celé noci a četl, dokud se mi nedělaly mžitky před očima. Rozmotal jsem komplikovaný spletenec firem, nechal jsem se oklamat a poté jsem se znovu vrátil na stezku, vedoucí k porozumění a srozumitelnosti. Pak jsem zjistil: Nic není takové, jaké se zdá z vnějšku. Vypadalo to na to, že nic z toho, co jsem se naučil ve škole nebo na univerzitě je pravdivé. Jak to však bylo možné ? Všichni mi vědomě
lhali ? A pokud ano, proč ?

Znova a znova jsem se musel vracet na začátek a stále dokola si pokládat nejjednodušší otázky, až dokud jsem je doopravdy nepochopil a nedokázal na ně odpovědět: „Co to jsou peníze ? Co to je banka ? Jak funguje stát ? Komu patří ? Co vlastně dělá centrální banka ?“ Jednalo se o jednoduché otázky, ale odpovědi na ně byly složité - a nezapadaly do sebe. Takzvaní odborníci poskytovali vysvětlení, u kterých jsem buď usínal, nebo propadal záchvatům šílenství. Musely přece existovat jednodušší, lepší a logičtější odpovědi ! A já jsem je nalezl v okamžiku, kdy jsem si položil rozhodující otázku: „Komu
to přináší užitek ?“

Najednou jsem zjistil, že ekonomika, bankovnictví a všechny procesy, jež nějak souvisí s penězi, byly v zásadě úplně jednoduché. Vysvětlení byla komplikovaná pouze proto, aby jim nikdo nerozuměl. Všechno do sebe začalo pomalu zapadat. Je to mnohem jednodušší, než se zpočátku zdálo: celý západní svět patří několika málo rodinám ! Toť vše. Doopravdy - všechno spočívá v rukou několika málo jedinců. V západním světě téměř každý koncern, skoro všechny banky i celé státy, včetně médií, politiky, vědy a vzdělávacího systému, spočívají v rukou několika málo rodin. Těmto vyvoleným patří dokonce i počasí. Ano, četli jste dobře: Tyto rodiny ovlivňují i počasí ! Zní to bláznivě ? Já vím ! Věřte mi, že to vím. Ale přijde ještě něco horšího. Na následujících stránkách podrobně rozepíšu výsledky svých výzkumů a vám se nebude dostávat slov. Potom možná pocítíte hněv, strach nebo bezmocnost.

Přinejmenším já jsem to tak prožíval. Každý z nás je však pánem svého života, a ten se může každou vteřinu zcela změnit - nakonec mne ovládlo přesvědčení, že musím něco udělat. Vždyť každý by se měl snažit, aby opustil tento svět lepší, než když na něj přišel. Vysvětlím vám, jakou budoucnost nalinkoval tento malý osvícený kruh superbohatých lidí mně i vám. Jejich plán má jednoduché a neokázalé pojmenování: nový světový řád (NWO - New World Order). Vyložím vám šokující detaily ďábelských úmyslů, při jejichž čtení vám ztuhne krev v žilách. Ano, podtitulek už to prozradil: velká část lidstva má být kvůli tomuto záměru obětována; miliardy nic netušících lidí, kteří nikomu nic neudělali, musí zmizet ! Vysvětlím vám jak a proč. Řeknu vám jména těch, jež stojí v pozadí. Ukážu vám však také, co můžeme společně udělat, abychom tento šílený projekt překazili.

Jste připraveni pohlédnout do budoucnosti ? Jste skutečně připraveni? Pokud ano, následujte mne do budoucnosti, jakou nám naplánovali páni světa. Následujte mne do nového světového řádu ! Už dávno začal ! Pokud si nejste jistí a váháte, potom tuto knihu raději rychle odložte a prostě žijte dál, jak jste byli doposud zvyklí. Zapněte televizi a poslouchejte zprávy: „Všechno je v pořádku ! Všechno je v pořádku ! Všechno je v pořádku !“ Anebo si ještě jednou připomeňme Hamletova slova: „Být, či nebýt, to je to, oč tu jde !“

Michael Morris: Co nesmíte vědět!