Podle jejich uhlířské víry (zde je nutno upozornit, že ekonomika není věda, ale proslulými slovy Vladimíra Dlouhého ekonomika „je o očekávání“) jsou naopak západní sankce a odchod stovek společností z ruského trhu pro tamní ekonomiku zcela ochromující a devastující.

Takových a podobných perliček vyprodukovali yaleští akademici více, tvrdíce, že nejde o propagandu, ale o přesnou analýzu dat, k nimž se dostali, přičemž přiznávají, že neměli přístup ke „skutečným datům od ruských expertů a statistiků“.

Píše se v něm o tom, že indické firmy kupují lacino a ve velkém ruskou ropu (například firma Reliance Industries nakoupila v květnu sedmkrát více ruské ropy než před válkou), kterou prý míchají s ropou jiného původu a do Spojených států exportují výsledné produkty, o nichž se připouští, že jsou „alespoň částečně ruského původu“.

Transsubstanciace není ani v našich nedávných končinách nic nového. V době intenzivních podvodů s lehkými topnými oleji prý přijel na naši celnici příjemný chlápek, objednal si kafe a dal se do řeči s personálem. Když z něj vypadlo, že to je slavný kouzelník David Copperfield, personálu nedalo moc práce ho přemluvit, aby něco drobně předvedl. Copperfield na chvíli zmizel, neviditelná ruka přenesla šálek kávy k neviditelným ústům, a pak se zase objevil zpátky. „Slušné,“ pravil jeden celník, „ale nic to není. Pojďte se mnou do kanceláře.“ V kanceláři se posadil za stůl, vzal do ruky razítko a ukázal z okna: „Vidíte ty kamiony s benzínem?“ zeptal se Copperfielda. Ten přikývl. Celník obouchal papíry na stole a vítězoslavně pravil: „Tak, a teď je v nich hrášek.“

(Stejnou transsubstanciací, neboli přepodstatněním, prochází plyn z Ruska, který se sem dostává z Německa, a je ruským až k páně Fialovu plynoměru, odkud již putuje jen andělsky čistá éterická substance.)

Podobně komicky je tomu i s účinností protiruských sankcí. Připomíná mi to vtip, v němž se vypráví o tom, jak se jednou jeden rozhodl zbavit své ženy, a tak se šel poradit se svým právníkem. Dozvěděl se, že všechny způsoby jsou odhalitelné, až na jeden – mohl by totiž tu svou umilovat k smrti. A tak byl třikrát denně poslušen rady svého právníka. Po půl roce však bylo právníkovi divné, že se neozval, a tak ho šel navštívit. Našel jen roztřesenou, pobledlou a vyzáblou trosku. Divil se: "Co to s vámi je? Vždyť ta vaše žena jenom kvete, a náramně jí to sluší!" Bývalý mačo, z něhož už zbyl jen stín, zašeptal: "Pssst! Nemluvte tak nahlas! Ona ještě neví, že umírá!"