Překvapivé vítězství Donalda Trumpa nad Hillary Clintonovou pro Izrael představovalo „ztrátu vzácného přítele, aby získal nejlepšího přítele“, Donalda Trumpa, který postavil nesourodou skládačku chaosu, končíc vítězstvím demokratického kandidáta Joea Bidena, který prohlásil v r. 2007: „Jsem sionista. Nemusíte být Žid, abyste byli sionistou.

V roce 1978 Zbigniew Brzezinski, který byl v té době předsedou Rady bezpečnosti prezidenta Cartera, vytvořil termín „oblouk krize“, který se vztahuje na všechny muslimské země s turkickými a íránskými jazyky, které se rozprostírají od Bosporu po Indus. Poukázal na to, že pokud by došlo k destabilizaci jednoho z nich, problémy regionu by se vymkly kontrole. Byl to tedy náčrt teorie, kterou dokončil ve své knize  Velká šachovnice: Amerika a zbytek světa. (1997), považovaný za geostrategickou Bibli Bílého domu a také za noční knihu po sobě jdoucích generací geostratégů a politologů. Írán získal rozměr regionální moci díky nevyzpytatelné politice Spojených států v Iráku (výsledek politické krátkozrakosti Bushovy administrativy posedlé Osou zla) odstraněním svých ideologických rivalů, radikálních sunnitů z Talibanu a Saddáma Husajna s následným mocenským vakuem v regionu, čímž znovu potvrdil své nezcizitelné právo na nuklearizaci.

Ale po zvolení íránského prezidenta Hasana Rúháního se otevřel nový scénář a příležitost pro Spojené státy vyřešit izraelsko-íránský jaderný spor, protože případná blokáda Hormuzského průlivu (přes který prochází třetina světové energetické dopravy) by mohla zhoršit světovou hospodářskou recesi a hluboce oslabit celý mezinárodní politický systém. To by donutilo Spojené státy přehodnotit roli Íránu jako regionální mocnosti a potenciálního arbitra v syrské soutěži.

Po schválení Kongresem předsedou Výboru pro zahraniční vztahy Senátu Bobem Menendezem a senátorem Lindsey Grahamem, kteří  dne 19. července představili  zákon o monitorování účinnosti  íránských jaderných zbraní, aby se mohla vytvořit pracovní skupina pro monitorování íránských jaderných zbraní a schopností raketových střel, by však došlo ke zvýšenému tlaku ze strany americká proizraelská lobby (AIPAC) s cílem destabilizovat Írán prostřednictvím urychlených metod.

Americký Senát tak jednomyslně obnovil Iran Sanctions Act (ISA) do roku 2026 a po vypuštění nové balistické rakety Íránem Donald Trump zvýšil sankce proti několika íránským společnostem spojeným s balistickými raketami, aniž by porušil jadernou dohodu podepsanou mezi G+. 5 a Íránu z roku 2015, známý jako Společný komplexní akční plán (JCPOA), dohoda, kterou Trumpova administrativa opustila.

Toto opuštění dohody mělo jako vedlejší účinek uškrcení vývozu íránské ropy a její vstup na čínskou oběžnou dráhu vlivu, jakož i zvýšení obohacování uranu na 60 %, kvůli čemuž Izrael provedl mediální a selektivní útoky s cílem destabilizovat režim nejvyššího vůdce ajatolláha Chameneího a zároveň zpečetil spojenectví se Spojenými arabskými emiráty (SAE) a Saúdskou Arábií za účelem uzavření dohody proti Íránu.

Potřebuje Joe Biden novou válku, aby vyhrál prezidentské volby v roce 2024? Ostuda Benjamina Netanjahua vůči AIPAC vykrystalizovala v koaliční vládě vedené centristou Ja'irem Lapidem a pravicí s Naftali Bennettem (Rainbow Coalition). Představovala politický úpadek posledního židovského císaře Benjamina Netanjahua po 12 letech u moci. Ale s atavistickým endemismem všech židovských vlád pokračovala Bennettova vláda v systematickém tažení nelegálních osad, z nichž předposlední epizodou bylo oznámení o vytvoření nových kolonií Asif a Matar.

Izrael považuje Írán za „největšího světového vývozce teroru a porušování globálních práv, protože pokračuje v obohacování uranu a je nebezpečně blízko k získání jaderné bomby“. Joe Biden údajně ustoupil tlaku ze strany AIPAC. A ve společném prohlášení s úřadujícím izraelským premiérem Ja'irem Lapidem na okraj své nedávné návštěvy Izraele slíbil, že „Spojené státy využijí všechny prvky své národní moci, aby zabránily Íránu získat jaderné zbraně“.

Je třeba připomenout, že ztrátu preferencí, kterouý utrpěl Joe Biden po fiasku v Afghánistánu, prudká inflace a možný vstup do recese ekonomiky příští rok po konfliktu na Ukrajině, by mohly vést k vítězství republikánů ve volbách v polovině období v roce 2022 předvídající triumfální návrat Donalda Trumpa k prezidentským volbám v roce 2024. To by bylo paradigma nedávného vítězství republikánů ve státě Virginia.

Vzhledem k tomu, že strategické zásoby USA jsou na historickém maximu a že se americkému břidlicovému průmyslu podařilo vzlétnout díky rozmachu ropy spolu s rostoucí výzvou pro americkou hegemonii, kterou představuje čínský kolos, mohlo by to Joea Bidena donutit podpořit izraelské překvapení. útok na Írán s cílem rozpoutat novou válku na Blízkém východě, která by měla dvojí účel – vysušit čínské energetické zdroje a zvýšit svou oblíbenost, aby byl znovu zvolen v budoucích prezidentských volbách v roce 2024.

Podle  Veterans Today „Izrael  přesouvá  zbraně protivzdušné obrany, dělostřelectvo dlouhého doletu, vrtulníky a stíhačky F-15 do Erbilu, hlavního města iráckého Kurdistánu pro širší válku proti Iráku a Íránu. Irák jde proti Izraeli a Turecku, kterému pohrozil, že přijme „přísnější opatření“, která zabrání tomu, aby se nový Kurdistán stal izraelskou letadlovou lodí v nadcházející válce proti šíitským vládám Iráku a Íránu.

Tato operace by mohla být spuštěna v následujících měsících.

Po fiascích v Sýrii, Libyi a Iráku by se tak Írán stal novou návnadou anglo-sionistického plánu načrtnutého anglo-sionistickou aliancí v roce 1960 s cílem přilákat Rusko i Čínu a vyvolat velký regionální konflikt, který poznamená budoucnost regionu v nadcházejících letech. Byla by to nová lokální epizoda, která by znamenala návrat k opakujícímu se endemismu americko-ruské studené války.

Tento konflikt by se mohl týkat tří supervelmocí (Spojené státy americké, Čína a Rusko), které za nezbytnou spolupráci považují regionální mocnosti (Izrael, Sýrie, Egypt, Jordánsko, Saúdská Arábie a Írán) pokrývající geografický prostor, který sahá od středomořského oblouku (Libye, Sýrie a Libanon) do Jemenu a Somálska, s Irákem jako epicentrem a vzpomínkou na válku ve Vietnamu s Johnsonem (1963-1969).

(*) AIPAC (American Israel Public Affairs Committee) – je lobby vytvořená v roce 1963 ve Spojených státech s cílem podporovat Izrael