Jedním z oblíbených témat západních kremlologů je „Vladimír Putin a jaké bude Rusko po jeho odchodu“. Většina těchto odborníků na Rusko se shoduje v tom, že jakmile ruský prezident definitivně opustí svůj úřad, dostanou se v Ruské federaci k moci „skutečně demokratické síly“, které budou schopny obrátit Rusko „čelem k Západu“.
Mimochodem, není to poprvé, kdy si Evropa a od nedávna (samozřejmě podle historických měřítek) i USA personifikují svůj problém a sebevědomě se domnívají, že za všechno může někdo mocný: Ivan Hrozný, Petr Veliký, Stalin, Putin (jmenovat by se dalo ještě dlouho), a kdyby nebyl, dalo by se s Ruskem „snáze dohodnout“. To vše hlavně proto, že absolutně nechápou podstatu toho, co se děje, a ani se nesnaží pochopit ruskou povahu.
Čtete ZDE: Být, či nebýt: Nálada se mění i v USA. Nejen Kissinger, teď také NYT. Nejde o Ukrajinu, ale nastolení NWO. Zelenský už Západ unavuje. Jak zabránit světové válce? Mír má ještě šanci
Svrhnout Putina?
Z téhož přesvědčení vychází i hlavní cíl veškerého jejich snažení směrem k Rusku – odstranit Vladimíra Putina, jakýmikoliv prostředky. Ale právě v tom se opakovaně projevuje naprostá nekompetentnost západních analytiků. Přimlouvají se sice za co nejrychlejší odstranění ruského prezidenta, přitom ale netuší, jaké síly by v tom případě nahradily současný (v podstatě liberální) režim, který je mimo jiné velmi loajální vůči svým protivníkům, a to v činech, jakkoli ne ve slovech.
V jejich dosti primitivních představách ruský lid „osvobozený od útlaku uzurpátora“ okamžitě vrátí k moci liberály z devadesátých let, tolik milé západnímu srdci, a do jejich čela postaví nějakého Navalného, který je už dlouho pevně podchycen západními strukturami. To jsou informace, které ruští kolaboranti („muži s rozjasněnými tvářemi“) pravidelně hustí do uší svým západním kurátorům. Jenomže realita (ta skutečná, nikoli virtuální) nevypadá pro Západ a ruskou pátou kolonu ani zdaleka tak růžově.
Čtěte ZDE: Boj Západu proti Rusku na Ukrajině je jen dílčí problém: Právě vypukla světová válka o obilí! Vladimír Putin: Otevřeme přístavy, až zrušíte sankce. Jsme na tom v EU nejhůř. A bude ještě hůř. USA: Buď teď (což nejde), nebo nikdy
Spisovatel, politik a novinář Zachar Prilepin, který v současné době absolvuje studium ve „škole gubernátorů“ (program, jehož cílem je připravit talentované úředníky), nedávno na Youtube hovořil o svých dojmech z tohoto studia. Přitom upozornil na novou generaci ruských manažerů, která se zásadně liší od té předchozí.
Nová ruská elita
Lidé, kteří se v Rusku dostali k moci po pádu SSSR, a ti, kteří se koncem minulého století přiřadili k ruské politické a vládnoucí elitě, považovali za měřítko svého úspěchu začlenění do západní „vyšší společnosti“. Symbolem této příslušnosti byla konta ve švýcarských bankách, vily na Azurovém pobřeží, nemovitosti v New Yorku a/nebo v Londýně, děti studující na nejprestižnějších západních univerzitách a později úspěšně zaměstnané v tamních firmách, k tomu manželky, auta, milenky – vše na té nejvyšší úrovni. Celkově jde o živoucí ztělesnění ruského oligarchického kréda z devadesátých let – „peníze musíš vydělávat v Rusku, a žít na Západě“.
Titoi lidé že by mohli vládnout zemi v době ostré konfrontace a sankční války se Západem? Přece již v Bibli stojí: „Neboť odkud pochází vaše jmění, tam bude i vaše srdce“ (Matouš 6,21).
Spisovatel, politik a novinář Zachar Prilepin
Podle Prilepina lidé, kteří nahradí dosavadní elity, již nejsou zatíženi tímto „přívěškem ruského úředníka“ se známkami komplexu méněcennosti. Netouží dostat se mezi západní vyšší vrstvy a vydávat se za jednoho z nich. Nemluvě o tom (a to je jim zcela jasné), že když se zapojí do obtížného úkolu řízení Ruska, jsou automaticky odsouzeni k trvalému zákazu cestování a vystaveni západním sankcím. Bez konkrétního důvodu, prostě jen proto.
A berou to jako přirozený řád věcí. Nejsou již mentálně vázáni na Západ, a proto se k němu staví mnohem nekompromisněji. V jejich vědomí je od počátku přítomen syndrom „obléhané pevnosti“: Nemají ten smířlivý postoj k západním partnerům jako jejich předchůdci z devadesátých let - a vlastně už se s nimi nechtějí ani dohadovat.
Radikalizace válkou
Souhlasím se Zacharem. Ostatně tuto rigidní vyhraněnost nejen já pociťuji i u svých známých. Mezi nimi možná nejsou budoucí guvernéři (i když kdo ví), ale jsou to právníci, učitelé, profesoři, analytici, úředníci, novináři, specialisté na vztahy s veřejností, podnikatelé a tak dále. A pokud jsou ke Kremlu kritičtí, pak jejich postoj lze shrnout do bonmotu: Putina nekritizujeme za to, že je „příliš putinovský“, ale proto, že je „málo putinovský“. A právě takoví lidé se v Rusku dostanou k moci „po Putinovi“.
Čtěte ZDE: Západ versus Východ v kritické fázi dějin: Dvě odlišné koncepce. Čest a spravedlnost, nebo drancování a osobní blaho? Zákon gangu. Polsko a Bulharsko jako pokusní králíci? Rusko může občas prohrát bitvu. Válku nikdy
Velmi důležitý názor, jaký Západ není zvyklý poslouchat, vyslovil nedávno známý politolog a politický komentátor Jevgenij Satanovskij:
„Dnes kromě Putina už vůbec nic netlumí instinkty většiny ruské veřejnosti, aby Německo prostě přestalo existovat. A že v případě nutnosti by se všechny země v Evropě, které nyní dodávají zbraně Ukrajině, měly proměnit v placaté, mírně roztavené místo. Radikalizuje je, že tyto státy posílají na Ukrajinu zbraně, které mají zabíjet naše lidi, ačkoli Ukrajina je naše domácí záležitost, nikoli evropská.
Pro Evropu a Ameriku, pokud vůbec chtějí mít nějakou budoucnost, je dnes kupodivu jedinou nadějí právě Putin, který je z nás nejvíce prozápadní. Kdokoli nastoupí po něm, nebude mít takové zábrany jako on. Ani takové sympatie k Německu. Drtivá většina těch, kteří ho vystřídají, bude mít především sžíravý pocit urážky, bezdůvodného nepřátelství dovedeného do krajnosti a vědomí, že za západní hranicí je stejný nepřítel, jaký na nás už mnohokrát neúspěšně zaútočil. Tedy nepřítel, který už konečně musí být definitivně zlikvidován.“
Prezident Čečenské republiky Ramzan Kadyrov
Příklad Kadyrova
V tom není ani špetka nadsázky. Západ ani netuší, že hlava Čečenské republiky Ramzan Kadyrov, jeden ze symbolů ruské operace na Ukrajině, je možná i jedním z potenciálních nástupců současného prezidenta. Ponecháme-li stranou jeho případné volební šance, stal se již jendozněčně jedním z hlasů nové generace ruských vůdců s vysokou popularitou i na federální úrovni. A co vzkazuje nepřátelům Ruska?
„V informačním poli reptají lidé, kteří donedávna mlčky snášeli uštěpačnost Německa, Anglie a v neposlední řadě i Spojených států. Určitě tu však mluvíme o Polsku. Země, která vznikla díky Rusku a přežila jen díky Sovětskému svazu, si dovoluje nám vyhrožovat. Pokud to nepřestane, stane se Polsko úhorem stejně rychle, jako se stalo samostanou zemí.“
Nejde o plané výhrůžky, jak si to nechápavý Západ interpretuje, nejde o lehkomyslné „můžeme si to zopakovat“. Jde o popis konce éry věčného poklonkování směrem ke ctěným "západním partnerům". Současný, absolutní většinou veřejnosti sdílený, ruský pohled je následující: Za celé ty roky, kdy jsme tolerovali nehorázné hulvátství a podlost, Západ nikdy neocenil ruskou zdvořilost a mírumilovnost.
Je dosti pravděpoodobné, že velmi brzy (nejpozději příští zimu) budou moci docenit naše chápání spravedlnosti. A možná pak pochopí, že Vladimír Putin je pro ně ještě ta nejlepší varianta.
Že bude Rusko po Putinovi jiné? Bezesporu. Ale vůbec se to nebude Západu líbit.
Zdroj.
Tagy článku
Doporučujeme
Fricz Tamás připomíná, že předání kompetencí k povinnému očkování nepodvolených i bez souhlasu vlád národních... více čtěte zde
Rafael Rafaj varuje před přehlížením zatím nejvážnější reakce Moskvy vystavené hrozbě přímého napadení ruského... více čtěte zde