Politika

Velikost textu:

Zdeněk Zbořil: Diktát Velké Británie

<< NĚCO Z HISTORIE >> V našem historickém okénku bychom si mohli připomenout letní pobyt lorda Runcimana v Československu v roce 1938.

Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz

27. července 2022 - 03:20

Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?

„Je to zajímavé, protože se zdá, že všecko je už popsáno. Robert Kvaček s tím vlastně začal svoji vědeckou kariéru, když publikoval svoji první práci „Osudná mise“. Dokonce bych si troufl říct, že mise lorda Runcimana v Československu v létě roku 1938 je popsána téměř den po dni,“ připomíná Zdeněk Zbořil. v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

Nějaké nové poznatky…

„Já mám jenom jednu vzpomínku nebo připomínku. Tady v tomto pokoji, kde dnes sedíme, jsem se setkal s třiadevadesátiletým ruským členem slavné rodiny Rajevských Alexandrem Nikolajevičem, který byl ve své době ordonanc generála Wrangela. Žil v Praze a v Československu jako bývalý ruský emigrant. Po druhé světové válce byl v Praze zatčen a poslán do nějakého koncentračního tábora ve střední Asii. Po propuštění se stal obyvatelem Kazachstánu a dnes negativně vzpomínaný Nursultan Nazarbajev mu umožnil, aby napsal knihu o portrétech Alexandra Sergejeviče Puškina a jeho příbuzných, které našel na šlechtických zámcích v Čechách a snad i na Slovensku. (Dnes jsou jejich pozůstatky, doufejme, ještě vystavené v Městském muzeu v Teplicích.)

A on má také v posledním, šestém vydání své práce Kdyby portréty promluvily, anebo v dalším Portréty promluvily, vzpomínku na Runcimanovu návštěvu v létě 1938. Rajevskij se totiž v tehdejším Československu stýkal s ruskou emigrantkou, také z aristokratické rodiny, a protože ta byla MZV nebo dokonce prezidentem Benešem požádána udělat pro Lady Runciman takzvaný „dámský program“, a protože Alexandr Nikolajevič znal šlechtické rody, myslím v prostředí československé nebo české ale kosmopolitní aristokracie, objížděli spolu různé zámky, kde mj. objevili sbírky kreseb a portrétů v pozůstalosti rakouské diplomatické rodiny Fickelmontových. A tak se téměř skoro každý den dovídali něco o čem se jednalo, o čem se nejednalo, do jaké honitby jezdii celá ta skupina lorda Runcimana. Koho jeli navštívit, s kým trávili obědy a večeře a svou vzpomínku uzavírá tím, aniž by to morálně odsuzoval, nebo morálně posuzoval, že i on tehdy věděl, že lord Runciman do Československa nepřišel s nikým vyjednávat, jak si ještě dnes někteří čeští historici myslí.

On sem prostě přijel jenom sdělit ani ne vládě, ani ne parlamentu, ale v podstatě jen Edvardu Benešovi, že je v Londýně rozhodnuto o odstoupení pohraničních oblastí Československa a pokud k tomu nedojde, bude to považováno za nepřátelská akt vůči Velké Británie. A také proto nebude brán ohled na spojenecké závazky, které byly trošku komplikovaně formovány, ale existovaly. A také, že Velká Británie svou případnou vojenskou pomoc Československu v takovém případě zásadně odmítne,“ dodává Zdeněk Zbořil.

Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.