Podporou Ukrajiny v dalším boji USA vlastně podporují Moskvu, aby pokračovala v bojích a získávala další území. Zatím to ještě není zřejmé, ale válka na Ukrajině se zapíše do historie jako nechtěné selhávání Západu. Je to příliš odvážné tvrzení?

Publicista František Roček upozorňuje, že např. Binoy Kampmark 18. července 2022 v článku „Boj do posledního Ukrajince“ až daleko v Austrálii upozornil ((johnmenadue.com) na pár pozoruhodných jevů:

1. téměř hystericky se západní vlády napojené na administrativu USA až s nábožným zanícením snaží o to, aby se dodávky zbraní Ukrajině staly horlivou misí, která údajně dosáhne vítězství. Napsal: „Mesiášské impulzy se šíří a pohybují washingtonským a londýnským establishmentem, s jistou ozvěnou ve Varšavě a hlavních městech pobaltských států. Atmosféra nereálnosti – ať už jde o vyjednávání o budoucnosti ukrajinského území pod ruskou okupací – naplňuje takové koridory moci.“
2. nikdo není schopen vysvětlit, co znamenají slogany jako, že USA „stojí na straně Ukrajiny, dokud nebude dosaženo vítězství." Podobné kecy vycházejí z úst britských i evropských politiků bez bližšího vysvětlení.

K tomu, co uvádí Kampmark je třeba dodat: Opakuje se podobná hysterie jako v případě vietnamského konfliktu, vpádu do Afghánistánu a Iráku: Velké očekávání úspěchu.

Nikdo nechce akceptovat, že dosavadní územní zisky na Ukrajině na Krymu a Donbasu jsou pro Rusko z psychologického hlediska trvalé. Diskuze o tomto záboru bude při jednán o míru zbytečná.

Kromě toho západní propaganda nedokáže pracovat s tím, že ruská strana pružně opustí obsazené území, které je momentálně bezperspektivní a vyžaduje nepřiměřeně velké logistické úsilí. Pružnost ruského vedení vydávají západní politikové za slabost, místo toho, aby to vzali jako signál, že Rusové se rozhodují racionálněji, než Západ předpokládá.

 Dějiny nebudou na straně Západu

Kampmark považuje za velkou chybu, že se nemluví o jednání na Ukrajině, pouze o scénářích vedoucích k porážce Ruska  za každou cenu, bez ohledu na cenu lidských životů.

Z hlediska dějin to je silný argument pro Ruskou federaci, že speciální operace se může s odstupem času jevit jako, že to byla preventivní operace. Co když bude reakce USA a Západu na ukrajinskou situaci od roku 2014 do 2022 hodnocena jako eskalace nacionalistické agresivity ukrajinských ozbrojených formací? Z tohoto hlediska by ruská speciální operace mohla být později chápána jako operace na prosazování míru. Takto prezentovaly své vojenské akce též USA.

Západ stál na Ukrajině prvoplánově jenom o válku, a té se mu dostalo a veřejně ji podporuje.

Kampmark upozorňuje, že kecy o porážce Ruska vedou „…k velkolepým, krvavým výzvám k boji proti neosvícenému ruskému barbarství, přičemž vlády Spojeného království a USA to opakovaně nazývaly konfliktem, který zahrnuje celý Západ, dokonce i svět. Podíváme-li se blíže na rétoriku, dostaneme se do popředí další sentiment: touha zprostředkovaně zkrvavit Rusko, zatímco výrobci zbraní budou bilancovat zisky.

Po více než 10 let byla Ukrajina v pobočkách amerického ministerstva zahraničí jakousi hračkou a podle náměstkyně amerického ministra zahraničí Wendy R. Shermanové, jak říká BBC Newshour, aby Rusko muselo na Ukrajině "utrpět strategické selhání"… V tomto ohledu jsou jestřábi v převaze. Každý, kdo vyslovil názor, že ukrajinské vítězství by bylo stěží úplné, natož pravděpodobné, byl očerňován, jak píše britský vojenský historik a novinář Max Hastings…“

Německý protiruský hysterik Ralf Fücks, člen strany Zelených, je typický západní militant. Dne 13.7.2022 (www.spiegel.de) mediálně brečel, že ve Výboru pro zahraniční věci německý kancléř Scholz odmítal dodávky bojových vozidel pěchoty pro Ukrajinu s poznámkou: "To by byla strašná eskalace." Přihlouplé vedení EU totiž touží, aby Němci poskytli Ukrajincům 200 z 825 obrněných transportérů Fuchs.

Fücks to komentoval zcela typickým způsobem: „… Hrozí útok na Pobaltí nebo Polsko – nebo to není spíše tak, že každý zničený tank a raketomet, každá rozbitá rota ruské armády zvyšuje naši bezpečnost? Chceme-li udržet Rusko mimo (ohrožení vůči) NATO, musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom zajistili, že Putin na Ukrajině selže...“

Ukrajinští psychopati

Podle Kampmarka „…návrh francouzského prezidenta Emmanuela Macrona z počátku června, že "nesmíme ponižovat Rusko, abychom v den, kdy boje skončí, mohli vybudovat cestu ven diplomatickými kanály", se v Kyjevě setkal s opovržením a zuřivostí. … bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger se odvážil zmínit, že je třeba, aby válčící strany zahájily rozhovory. Jeho názor, že "jednání musí začít v příštích dvou měsících, než vytvoří otřesy a napětí, které nebude snadné překonat", byl stěží kontroverzní. Ukrajinský prezident Zelenskyj však odpověděl tím, že …řekl: "Zdá se, že kalendář pana Kissingera není z roku 2022, ale 1938." V Kyjevě se samotná myšlenka uzavřít dohodu s Moskvou setkává s odporem….“

Kampmark si povzdechl, že je zatím v módě neoficiální politika boje do posledního Ukrajince.

K tomu lze dodat: Západ vlastně podporuje Moskvu, aby pokračovala v bojích a získávala další území.